Zánik mayské civilizace zaměstnává odborníky po mnohá desetiletí. Šlo o válečný konflikt nebo udělali Mayové něco, co jim příroda nemohla odpustit? Podle výzkumů, k jejichž závěrům se nyní vědci přiklánějí, za svůj konec Mayové pravděpodobně nemohou. O všechny problémy, které vedly ke konci jejich kultury, se podle nich postarala sama příroda.
Voda přinášela život
Bez vody není života – to je fakt, který jsme se učili už na základní škole a není nic, co by jej mohlo vyvrátit. Bez vody by bývala nebyla ani slavná mayská civilizace, které se samozřejmě dařilo jen po tu dobu, kdy měli vody dostatek. Podle paleoklimatologů, tedy vědců, zabývajících se počasím v dávných dobách, byla pro Maye z tohoto pohledu nejpříznivější doba přibližně mezi lety 440 až 660 našeho letopočtu, kdy srážky, dopadající na jejich území, dokázaly zajistit dostatek vláhy pro veškerou okolní vegetaci. Pak ale přišly mnohem horší roky a situace, s nimiž se dávná, byť na svoji dobu neobyčejně vyvinutá, civilizace patrně nedokázala vyrovnat.
Mayové žili v souladu s přírodními zákony
Smrtonosné sucho
Ještě přibližně do roku 1020 našeho letopočtu se dalo stále větší sucho vydržet, i když zdroje se ztenčovaly a hladiny vodních toků klesaly. Mayové se musely této skutečnosti přizpůsobit, a tak opouštěli jedno větší město po druhém a shromažďovali se v těch stále ještě nejpříhodnějších místech. Po tomto roce už ale došlo k tak velké krizi, kterou stále slábnoucí mayská populace jednoduše nemohla přežít.
Důležitý svědek z nedaleké jeskyně
Vývoj počasí, lépe řečeno změny v podnebí oblasti poloostrova Yucatan, zahrnujícího část jižního Mexika, Guatemaly a Belize, jenž byl domovem starých Mayů, podrobně zmapoval vědec Douglas Kennett, a to díky schopnosti odvodit změny vlhkosti v daných obdobích z výsledků rozboru stalagmitu, tedy krápníku rostoucího zdola nahoru, objeveného v jedné z jeskyní nedaleko bývalého centra mayské civilizace. Ten podal jasnou výpověď o smrtících změnách klimatu. Yukatan spadá do oblasti tak zvané sezónní pouště, což znamená, že zde nejvíce (prakticky veškeré) srážek spadne během letních měsíců a v ostatních měsících si příroda i místní lidé musí vystačit se zásobami. Mayové sice měli propracovaný systém vodních nádrží, který jim umožňoval shromáždit dostatek vody až pro deset tisíc lidí na neuvěřitelnou dobu jednoho a půl roku, byli ale přesto závislí na srážkové vodě, která by nádrže doplnila. Jestliže v letech největšího sucha dopadlo na toto území ani ne 40 % běžných nebeských dodávek vody, nemohla být taková situace udržitelná.
Začátek postupného konce
Jak tedy konec mayské civilizace vlastně vypadal? Nešlo o jednorázovou a rychlou záležitost, ale o postupný, dokonce pravděpodobně minimálně dvoustupňový proces, který zahájilo již sucho ve zmiňovaném roce 660. Nedostatek všeho, co potřebovali yukatánští obyvatelé k přežití, vyvolal nepokoje a politické problémy. Když potom přišla další sucha v devátém století, nebylo cesty zpět. Území se začalo vylidňovat, dříve vzkvétající města zela prázdnotou a pomalu ale jistě se začala odevzdávat do rukou přírody a času.
Hrozná, ale přívětivější teorie
Teorie o obdobích bez dostatku deště sice mayskou civilizaci již zachránit nemůže, ale je k ní přece jen shovívavější, než dřívější domněnky, že si Mayové za svoje problémy mohli sami vykácením příliš rozsáhlých ploch lesa. Tím podle některých historiků mohli způsobit nástup procesu eroze půdy, jenž by ve svém důsledku vedl k zániku jejich společenstva. Nyní se zdá, že za vším stála sama příroda bez lidské pomoci.
Zdroje: dartmouth.edu, youtube, nationalgeographic
