První dobrodruzi v mayských pralesích

Mayistika, stejně jako zájem o jiné dávné civilizace naší planety, začala vznikat v době pozdního osmnáctého a zejména devatenáctého století, když si západní euroamerická civilizace prvně podrobněji povšimla, že vyrostla na ruinách starých zarostlých nebo pískem zapadaných starověkých měst a že se průzkumem a rekonstrukcí jejich pozůstatků dá zjistit mnoho informací o tom, jak žili a jací byli jejich obyvatelé.

Odlehlá poloha mayských nalezišť utopených v pralesích způsobila, že první, kdo se o ně začal zajímat, byli jednak misionáři, kteří v místě působili, a jednak nejrůznější cestovatelé, dobrodruzi a šarlatáni – vlna zájmu skutečných vědců následovala až po nich.

V době, kdy se Mayové začali studovat seriózně, tady již tudíž existovalo určité množství literatury, jejíž autoři nebyli valného vzdělání, preciznost jejich práce je vůbec nezajímala a dělali s oblibou unáhlené závěry, které dnes při zpětném pohledu působí nepochopitelně a směšně. Tato vrstva rané literatury o Mayích sice pomohla podnítit zájem o předkolumbovské kultury Mezoameriky, ale zároveň předala nastupující první generaci mayistů množství předsudků: některé z nich padly velmi rychle, ale jiné se držely desítky let a vyvrátilo je vlastně až moderní epigrafické bádání (tj. nauka o čtení starých nápisů; pozn. red.).

Utopičtí Mayové

Hlavním předsudkem, který Maye pronásleduje dodnes, je pak představa o tom, že se jednalo o nesmírně duchovní, dokonalou civilizaci, která nevedla války, neobětovala lidi a v níž mírumilovní, tvrdě pracující rolníci živili nepočetnou vrstvu moudrých kněží, kteří se zabývali pozorováním nebes a sledováním toku času.

Hlavním důvodem, proč tyto utopické představy vznikly, je složitost mayského kalendáře a četnost astronomických záznamů na reliéfech. Tyto byly vyluštěny velice rychle (již v polovině 19. stol.) a na rané badatele velmi zapůsobilo, jak byly často velice přesné a podrobné.

O obsahu zbytku mayských nápisů však věda nevěděla až zhruba do šedesátých let 20. stol. vůbec nic a odborníci pouze odhadovali, co obsahují. Vzhledem k „fascinaci časem“, kterou u Mayů pozorovali (a která je nepochybná), se až donedávna předpokládalo, že se jedná o texty výhradně náboženské, neosobní povahy, které zaznamenávají dávnou moudrost jejich autorů. Jaké bylo překvapení, když se o desítky let později zjistilo, že jde ve skutečnosti o kroniky života mayských králů a často velmi podrobné záznamy o válkách a krutých lidských obětech – tedy o věcech, které vědci zprvu s Mayi naprosto odmítali spojovat!

Moudří předkové a odcizená civilizace

Dřív, než však stihla moderní archeologie a luštění mayských nápisů celou věc nade vší pochybnost vyvrátit, přešla tato představa do obecného povědomí. Mayové se v ní objevovali jako kultura nesmírně duchovní, ale zároveň nadaná neobvyklou vědeckou přesností

S rozvojem turistiky se navíc začalo více a více lidí vypravovat do Střední Ameriky na dovolenou a na vlastní kůži zakusilo působivou atmosféru rozpadlých bílých měst uprostřed velebných pralesů. V současné době urbanizace a ekologických problémů se tak Mayové jeví jako kultura pozoruhodně moudrá, která sice dosáhla velkého vědeckého pokroku, ale nelpěla na technických vymoženostech, neodcizila se tolik přirozenému způsobu života a dokázala žít v neobvyklé harmonii s nádhernou přírodou, která působí na současného stresovaného a přepracovaného člověka jako balzám na duši.

Přestože všechny tyto předsudky už ve vědecké oblasti dávno padly (a vědci se momentálně dokonce vyžívají v hypotézách o tom, jak Mayové nemilosrdně drancovali své životní prostředí), v obecném povědomí žijí dál. Tato idealizovaná a zcela nereálná představa o mayské kultuře je pak přímou příčinou toho, proč přikládáme dnes takový význam dávným mayským proroctvím – Mayové vystupují v moderních mýtech jako moudří a osvícení předkové, kteří byli stejně vědecky pokročilí (ne-li více), duchovně však byli daleko dál než my – a kteří tudíž věděli o světě daleko více, než my vůbec můžeme tušit.