„Někteří moji přátelé nemají rádi býčí zápasy. Nikdy je ale neviděli. Je to srovnatelné s písní, která vás zaujme, nebo obrazem – nedokážete popsat, proč se vám líbí, ale cítíte, že někde hluboko uvnitř vás dostane," svěřil reportérovi Reuters.
Javierovi je pouhých pětadvacet let, ale s býky bojuje už od svých patnácti. Ještě předtím se svým bratrem Borjou, též matadorem, nosili do školy červenou kápi a chlubili se svými piruetami a matadorskými fintami. V aréně Real Maestranza ve španělské Seville soutěží Javier již sedmým rokem. A pokaždé, když poklekne do písku a čeká až býk proběhne branou, cítí stejný strach, jako poprvé. „Ptal jsem se matadora, který v aréně strávil přes padesát let. Řekl mi, že i po půl století zápasení má stejné obavy."
Když šestisetkilový býk začíná kroužit kolem Javierovy červené kápě, dav ho povzbuzuje výkřiky: Olé Olé! Matador se ve svém ,obleku světel' vyšívaném zlatou a bílou nití, znovu a znovu vyhýbá býčím rohům. Celá aréna je pohlcena jejich bojem. Býk taktak prosviští kolem Javierova krku. Matador vyskočí zuřícímu zvířeti na záda a jedním rychlým pohybem pozvedá svůj tenký dlouhý meč. Obratně jím zamíří mezi lopatky a propíchne protivníkovi srdce. Býk klesá k zemi. Tento zápas je u konce a další může začít...
Historie Corridy se ve Španělsku začala psát už v 1. století našeho letopočtu za vlády římského císaře Claudia. V 6. století byly ale zvířecí zápasy zakázané křesťanskou církví. Znovu na výsluní se objevily v 18. století a získaly velkou popularitu v ostatních zemích jako je Portugalsko, Francie nebo Latinská Amerika.
Čtěte také
Většina moderní společnosti ale býčí zápasy považuje za nehumánní a vlády zemí provozující tyto slavnosti byly od roku 2000 několikrát donuceny zápasy zakázat nebo, s odkazem na historii, znovu obnovit. Matador Javier Jiménez ale i svým vystoupením přispívá k zachování kulturního dědictví, o které krajiny provozující býčí zápasy usilují.
