Kmen Masajů je jednou ze skupin obyvatel severní Tanzanie a jižní Keni, kteří se dodnes neusadili, ale kočují se svým dobytkem po krajině od jedné zelené výživné pastviny ke druhé. Rozdělení funkcí v rodině i celé komunitě je pevně dané, protože jen tak je možné udržet migrující společenstvo funkční a v rovnováze, jež je potřebná pro samotné přežití. Masajští muži se tak věnují ochraně svých rodin i stáda, které představuje základ obživy a péče o něj životní styl, předávaný z generace na generaci. Jde tak o majetek, který určuje postavení Masaje na společenském žebříčku, o platidlo i o zdroj potravy. Jednoduše řečeno: bez dobytka by tito lidé nedokázali žít. A dokonce by si ani nepostavili svoje chýše.
Chýše je ženskou záležitostí
Masajové se na jednom místě zdržují vždy jen omezenou dobu. Jak jistě každý uzná, stavět v takovém případě pevná stálá obydlí by byla zbytečná ztráta času i energie. Proto se uchylují do dočasných příbytků, které pro své rodiny v masajské komunitě neobstarávají muži, ale jejich stavba je ryze ženskou záležitostí. „Omluvenku“ dostanou pouze malé dívky, těhotné a starší Masajky, které se zapojují jen podle svých možností. Kromě stavby se následně Masajky starají také o údržbu vlastnoručně vybudovaných přístřešků, stejně jako o další domácí práce uvnitř i v jejich okolí. Muži tou dobou pečují o stádo a rozhodují o životě kmene a místě, kde budou právě žít.
Stavba chýší je u Masajů ryze ženskou záležitostí
Ve stínu, ale s výhledem
Vybrat místo k životu není tak jednoduché. Je nutné promyslet všechna pro a proti, aby bylo nové území vhodné pro všechny, tedy hlavně pak pro dobytek. Je nutné vyhledat místo zastíněné stromy, ale také takové, z něhož je dobrý výhled, aby bylo možné usedlost chránit před divokými zvířaty a případnými nepřáteli. V okolí nového příbytku také musí být dost místa na ohrady pro dobytek a možnost sběru plodin, důležitých pro obživu rodin.
Materiálu je v okolí dost
Masajové jsou lidé, kteří žijí úzce rodinným životem, a tak si každá z rodin jednoho kmene staví svoje vlastní chýše, sloužící k různým účelům – od “ložnice” přes kuchyň až po místo k uctívání bohů, tedy jakousi svatyni. Chýše jsou překvapivě prostorné a pohodlné. O všechny tyto přístřešky se, jak bylo uvedeno, starají ženy, a to i o jejich stavbu. Použijí k tomu přitom jen to, co se dá najít v okolí. Základem jsou tedy dřevěné tyče, lépe řečeno silnější klacky, které stavitelky zatlučou do země v kruhu o velikosti budoucí chýše, propletou je tenčími větvemi a podobně vytvoří také základ střechy. Jakmile je hotovo, přichází na řadu další fáze stavby. Na tu už je potřeba jiný materiál.
Bez kravského trusu to nejde
Nyní je nutné vytvořit pevné zdi. Jenomže ani cihly ani beton v těchto končinách domorodci k dispozici nemají a navíc by použití takových materiálů ztrácelo smysl ve chvíli, kdy se Masajové rozhodnou jít dál. A tak přichází na řadu tráva, bahno a také kravský trus. Všeho je k dispozici dostatek, nic se nemusí dovážet. Odmyslíme-li si naši nechuť bydlet v chýši z výkalů, jde o ideální využití přírodních materiálů. Spotřebují jej celkem hodně, protože nestačí vybudovat jedinou stavbu. Otec rodiny potřebuje svoje vlastní přístřeší, zatímco další slouží pro matku s dětmi – a zvířaty. Role jsou tu zkrátka rozdělené a neměnné.
Masajské ženy zvládají stavbu takových domů bravurně, dokonce se podle těchto jejich dovedností měří jejich hodnota. Zatímco dívky v našich krajích ještě poměrně nedávno dokazovali svoji připravenost k rodinnému životu dobrým vývarem a bábovkou, Masajky se chlubí úhlednou chýší. Měnila by s nimi některá z nás?
Zdroje: artsandkulture, tanzania-experience, wikipedie
