V islámských zemích se většinou zvolna upouští od praktikování polygamie, a to především díky osvětovým kampaním a vzrůstající kulturní a citové vyspělosti obyvatelstva. Mnohoženství v islámu se tak stává spíše výjimkou… Přesto se najdou země, kde je běžnou praxí.

Čtyři ženy. Stejná láska. Stejné podmínky

Korán muslimům dovoluje, aby měli za manželky současně až čtyři ženy, pouze ale pokud se všemi nakládají stejně. Uskutečnit tuto spravedlnost v praxi je však velmi obtížné, a tak mezi muslimy panuje obecný názor, že je lépe mít pouze jednu ženu. Podle reformistů je vyloučené, aby muž zajistil všem ženám naprostou rovnost v materiálním a citovém smyslu. V praxi v muslimských zemích tudíž v dnešní době už zřetelně převažuje monogamní rodina. Drtivá většina muslimů si více manželek ostatně nemůže dovolit především z ekonomických důvodů. Žena v islámu ovšem smí mít jen jednoho manžela.

Muslim si může vzít třeba křesťanku. Opačně to ale nefunguje

Protože autorita v rodině patří jednoznačně muži, může si muslim vzít nemuslimku. Jeho vyvolená v takovém případě nemusí konvertovat k islámu. Ovšem opačně to nefunguje! Muslimka si musí vzít pouze muslima. Pokud by se chtěla provdat za muže s jinou vírou, musel by ženich bezpodmínečně konvertovat k islámu. Situace ženy v islámské rodině a společnosti tedy není zoufalá či bezvýchodná, jak se může Evropanům na první pohled zdát. Postavení mužů je ovšem snáze zneužitelné, pokud se k ženám nechovají tak, jak jim to jejich náboženství přikazuje.

V Saudské Arábii je mnohoženství běžné. Turecko ho zakazuje

V současnosti je polygamie běžnějším jevem pouze v konzervativních společnostech na Arabském poloostrově. V Saúdské Arábii, v Kuvajtu či ve Spojených arabských emirátech se rodinné právo stále řídí šaríou v klasické podobě. Šaría je náboženské islámské právo. V překladu znamená "cesta" a pro muslimy je určitým návodem, jak mají žít správný život.

Jiné muslimské státy ale polygamii zase oficiálně zakázaly. Mezi takové země patří například Turecko, Tunis nebo Jemen. V některých státech byla omezena přijetím ustanovení, že žena si může ve svatební smlouvě vymínit podmínku uchování monogamní povahy svazku.

Polygamie jako dobrý skutek

V některých zemích dochází k polygamii ve výjimečných případech, například když je žena neplodná nebo je z nějakého důvodu invalidní a muž ji nechce zapudit. V takovém případě se s ní nerozvede, ale vezme si druhou manželku.

Muslimové to vyřešili šalamounsky

Jeden z nejnovějších průzkumů, který si nechala vypracovat nezisková organizace Rozkoš bez rizika, uvedl, že nevěru ve vztahu přiznalo 44 % žen a 39,1 % mužů. Průzkumu se účastnilo přes 1 800 respondentů napříč Českou republikou. Něco takového by se v muslimských zemích rozhodně nestalo.

Islámská společnost předmanželskou a mimomanželskou promiskuitu tvrdě odsuzuje. Islámské právo vůbec nepočítá se sexuálním životem věřících mimo legitimní manželský svazek. Někteří právníci v arabských zemích zastávají názor, že tamější kodexy nechtějí zatím přistoupit k úplnému zákazu polygamie, protože právě ona stále do jisté míry supluje nedostatek možností pro běžnou promiskuitu. Mají to vymyšlené chytře, že?

Zdroje: www.nahradnirodina.cz, www.denik.cz, www.czechkid.cz