Stačí se na tomto místě zdržet hodinu a máte podepsaný ortel smrti. Okolí ruského jezera Karačaj je podle mnohých nejvíce toxickým místem na planetě. Na vině je přilehlé nukleární zařízení zvané Majak.
Majak postavili po válce vězni z gulagu
Majak, do roku 1967 nazývaný Kombinátem č. 817, byl komplex, kde se vyrábělo plutonium pro sovětské atomové bomby, byl vybudován v letech 1945–1948 v přísném utajení společně s Ozjorskem. Na výstavbě se podíleli vězni z gulagu, jenž se nacházel v místech současného města. Vzhledem k rychlosti, jakou se pracovalo, se nedbalo na bezpečnost pracovníků nebo životní prostředí, což se později vymstilo nemalým množstvím nejrůznějších nehod, které v roce 1957 vyústily v Kyštymskou katastrofu.
Čtěte také
Proč k tragédii došlo?
Jelikož potřeboval poválečný Sovětský svaz v počátcích studené války co nejrychleji dohnat náskok v oblasti atomových technologií, nedbal žádných pravidel. Při horečnaté výstavbě potřebné infrastruktury v podobě zpracovatelského závodu Majak tak zůstaly bezpečnost i ekologická stránka věci stranou. „Problém byl, že Majak budovali ve velkém shonu. Stalin spěchal, aby dohnal s jaderným programem Spojené státy, a bezpečnostní předpisy se často ignorovaly. Z počátku třeba Sověti vypouštěli radioaktivní odpad do řeky Teča, podél které žily tisícovky obyvatel," tvrdil pro BBC historik Jeronim Perovič. Za nehodou stála exploze jedné z nádrží s kapalným radioaktivním odpadem. Ten zamořil především blízké okolí, ale dostal se až stovky kilometrů od místa nehody!
Proč Rusové tragédii tajili?
Podle Peroviče se Sověti snažili nehodu utajit ze dvou hlavních důvodů: „Prvním důvodem bylo to, že šlo o zařízení na výrobu jaderných bomb. Tím druhým bylo vypuštění družice Sputnik. Byl to pro Sověty velký propagandistický úspěch a zveřejnění informací o jaderné katastrofě bylo pro ně nepřijatelné," míní historik.
Památník havárie komplexu Majak u města Kyštym
Vyčíslení ztrát
Ve městě Ozjorsk žili zaměstnanci s rodinami a také tam byly ubikace pro pracující vězně. V 50. letech se počet jeho obyvatel přiblížil 100 tisícům. Ti všichni se ocitli v přímém ohrožení! Jenže vláda nepovažovala za důležité kohokoliv upozornit. V průběhu havárie a její likvidace byly ozářeno několik tisíc lidí, ale Sověti tyto skutečnosti utajovali nejen před světem, ale i před vlastními občany. „Následky byly dlouhodobé a chyběla data. Podle nás jde celkem za celou dobu o desítky tisíc lidí," dodává pro BBC Perovič. Obyvatelé zkrátka kvůli utajení Majaku nebyli informování. Podle BBC bylo radiaci vystaveno přibližně půl milionu lidí. Před světem Sověti explozi zapírali přes 30 let. Lidé věděli, že se něco stalo, ale nikdo jim nic neoznámil. První evakuace začali až týden po výbuchu! Bylo jim prostě řečeno, ať odejdou, a to hned! Nikdo jim nic nevysvětlil. Sovětské úřady evakuovaly nejméně 22 vesnic a jejich zhruba 10 tisíc obyvatel. První lidé opustili své čtyři vesnice v horizontu 7 až 14 dní po havárii. Další dvě vlny evakuací následovaly po 250 a pak po 330 dnech. Poslední evakuace proběhly 670 dní po havárii, tedy skoro po dvou letech.
Čtěte také
Jak to celé prasklo?
Svět neměl o jaderné katastrofě téměř 10 let žádné tušení! Až v roce 1976 zmínil katastrofu sovětský emigrant, biochemik Žores Medvěděv v článku pro New Scientist o disidentských vědcích v SSSR. Malá zmínka strhla obrovskou vlnu zájmu. „Medvěděv a další badatelé začali pátrat dále a byla nalezena řada sovětských ekologických vědeckých sdělení, udávajících, že byla radiací kontaminována jezera, půda a více než 200 živočišných a rostlinných druhů v blíže neidentifikované oblasti pokrývající několik tisíc čtverečních kilometrů,“ popisuje John May v knize The Greenpeace Book of the Nuclear Age: The Hidden History, the Human Cost.
Další, kdo se svěřil se svými zážitky, byl sovětský fyzik Leo Tumerman, který cestoval kontaminovanou oblastí tři roky po havárii. Později emigroval do Izraele a to, co kdysi viděl, vytáhl až v roce 1977! „Sto kilometrů od Sverdlovska výstražná tabule u cesty varovala řidiče, aby následujících třicet kilometrů nezastavovali a jeli maximální rychlostí se zavřenými okénky. Na obou stranách cesty byla krajina všude na dohled mrtvá: žádné vesnice, žádná města, jen komíny zbořených domů, žádná obdělávaná pole či pastviny, žádná stáda, lidé …nic.“
Čtěte také
Střípky do mozaiky pomohla složit analýza sovětských map zasaženého prostoru z roku 1979. Američtí vědci z National Laboratory v Oak Ridge srovnali mapy z konce 50. let s novějšími mapami z roku 1970. Díky tomu vyšlo najevo, že názvy třiceti malých obcí menších než dva tisíce obyvatel i několika větších měst byly odstraněny. Ostatně Majak na mapách nebyl vůbec, proto byla katastrofa pojmenována podle nejbližšího města „kyštymská“.
Koncem 70. let se navíc ukázalo, že americká tajná služba o události v Majaku věděla již od roku 1959! Zamlčela ji, neboť se bála nepříjemných následků pro rodící se americký jaderný průmysl.
Zdroje: sip.denik.cz, zpravy.aktualne.cz, www.forum24.cz
