Madagaskar je svojí rozlohou čtvrtým největším ostrovem naší planety a na mapě ho nalezneme bezmála pět set kilometrů východně od jižní Afriky za Mosambickým průlivem. Pokud bychom chtěli hovořit o rozmanitosti jeho přírody, neměl by konkurenci. Na ostrově, který známe už i z pohádek, se usídlilo na pět procent všech známých živočišných druhů, které na Zemi žijí. Mnohé přitom nenajdeme jinde, než právě zde. Řeč je o prakticky všech druzích tamních plazů a obojživelníků, o polovině ptáků na ostrově nebo dokonce všech poddruzích lemurů, kterých je tu víc než stovka. Celkově je přibližně sto padesát tisíc z dvou set tisíc známých druhů na Madagaskaru endemických. Jak se tohle mohlo stát?
Bez kontaktu s pevninou
Vysvětlení je poměrně prosté, alespoň pro vědce. Ostrov Madagaskar býval před miliony let součástí pevniny, od níž se při utváření dnešní podoby našeho světa před přibližně osmaosmdesáti miliony let odtrhl a postupně doputoval až na své současné místo. Zvířata, která se tehdy na budoucím izolovaném území usídlila, tak neměla dál možnost křížit se s ostatními, jako ta, která zůstala na pevnině. Jejich vývoj se tedy ubíral přece jen trochu jiným směrem. Najdeme tady například již zmiňovaných 103 poddruhů lemurů nebo dvě třetiny všech druhů chameleonů, které odborníci rozeznávají. A potom jsou tady hadi, ještěrky, hmyz nespočtu druhů a všech velikostí a samozřejmě jedovatí pavouci, jaké většina z nás opravdu potkat nechce. Madagaskar je krásný, ale není pro každého.
Veselí lemuři jako z pohádky
Patrně nejznámějším druhem, žijícím na Madagaskaru, jsou lemuři. Jsou krásní, zábavní a můžeme se na ně podívat v zoologické zahradě. Máme tak pocit, že je vlastně známe. Jenomže jejich společenstvo je nesmírně citlivé na jakýkoliv lidský zásah do jejich prostředí, a tak se bohužel i oni v současné době potýkají s doslova existenčními problémy vinou lidského působení na tamní krajinu a dokonce i lovu těchto zvířat. Zvláště největší z nich, lemur indri, je na pokraji vyhynutí. Přijít o něj by přitom pro přírodu byla nenahraditelná ztráta, stejně jako konec jakéhokoliv jiného druhu.
Divoké zlé fosy - pamatujete?
Z pohádky o králi Jelimánovi, lvu Alexovi, hrošici Glorii, žirafáku Melmenovi a zebřímu samci Mártym známe také fosy, v animovaném příběhu vykreslené jako nepřátele všech mírumilovných obyvatel Madagaskaru. Tenhle příběh přitom vůbec není daleko od pravdy. Fosy jsou obávaní divocí masožravci, dlouzí až dva metry, počítáme-li i úctyhodný ocas. Při lovu se vůbec nemusí omezovat jen na pohyb po zemi, zvládají bez problémů šplh po stromech. Mezi větvemi i při své velikosti přeskakují podobně hbytě, jako o mnoho menší zvířata. Ukrýt se před jejich útokem je tedy pro jejich vyhlédnutou kořist prakticky nemožné.
Něco mezi ježkem a rejskem
To všechno jsou zvířata, o kterých jsme určitě slyšeli, ale na ostrově žije nespočet druhů, jejichž názvy jsou pro většinu z nás neznámé. Třeba takový bodlín bezocasý. Co bychom si pod tímto názvem měli představit? Jde o poměrně vtipně vypadající zvíře, které jako by vzniklo zkřížením ježka a rejska. Po svém rejsčím předkovi by si ponechal tvar těla a protáhlý nos, zatímco ježek by mu propůjčil celkem řídký porost bodlinek. Ani tohoto přibližně dvoukilového všežravce nenajdeme nikde jinde na světě, tedy kromě míst, kam jej lidé z vlastního rozhodnutí převezli.
Metrový jazyk se vyplatí
Velkou raritou Madagaskaru jsou také chameleoni. Nebude žádným nečekaným překvapením, že právě zde bychom našli jednoho z největších, jaké můžeme na Zemi potkat, chameleona Parsonova. Zvíře dlouhé až sedmdesát centimetrů, tedy podobné velikosti jako běžně chovaná domácí kočka, má jednu velkou výhodu. Aby ulovil něco malého k snědku, nemusí se příliš namáhat s pohybem. O všechno se postará jeho vystřelovací jazyk, který dosáhne na kořist, vzdálenou i jeden metr. A to už je velká pomoc při lovu.
Vyjmenovat všechny zajímavosti Madagaskaru není jednoduše možné. Zajímat bychom se o ně ale měli, protože i my, lidé – a zvláště my – neničíme jen své vlastní okolí, ale i takové drahokamy, jakým je i tento ostrov.
Zdroje: wikipedie, cazloyd, pbs, blogpatagonia