Zázrak epických rozměrů
Propast Macocha, která je hluboká ohromujících 138,5 metru, je považována za nejhlubší "světlou díru" ve střední Evropě, kde sluneční světlo proniká až na samé dno. Horní část propasti se rozprostírá v úctyhodné délce 174 metrů a šířce 76 metrů. První odvážlivec, který sestoupil do jejích hlubin, byl Lazar Schopper, mnich z minoritského kláštera, který se na nebezpečnou cestu vydal v roce 1723. Netušil, že svým činem vydláždí cestu dalším generacím neohrožených badatelů.
Zásadní okamžik v historii propasti nastal v roce 1856, kdy se na vlastní výpravu do propasti vydal Dr. Jindřich Wankel, známý krasový badatel. V roce 1901 pokračoval v průzkumu propasti K. Absolon. Vědecké expedice pečlivě zkoumaly propast a s ní spojené jeskyně, což vyvrcholilo zpřístupněním suché části Punkevních jeskyní v roce 1914.
Dno propasti Macocha ukrývá dvě tajemná jezera – Horní jezero, které se noří do hloubky kolem 13 metrů, a záhadné Dolní jezero, jehož hloubka přesahuje 49 metrů a jehož dno je dodnes neprozkoumané. Geologové se domnívají, že propast vznikla, když se zřítila klenba kolosálního podzemního dómu a vytvořila tuto úctu vzbuzující propast. Pohled z vyhlídkových plošin propasti i ze samotného dna bere návštěvníkům dech, protože se setkávají tváří v tvář s ohromností divů přírody.
Architektonická díla
Propast Macocha se může pochlubit nejen přírodními divy, ale také pozoruhodnými architektonickými díly. Okraj propasti zdobí dva vyhlídkové mosty, z nichž každý má svou jedinečnou historii. Původní dřevěnou vyhlídkovou verandu neboli gloriet nechal v roce 1820 postavit kníže Lichtenštejn. V roce 1882 ji brněnská sekce Rakouského klubu turistů nahradila současným Horním mostem, zhotoveným z ocelových konstrukčních prvků blanenských železáren.
Dolní most, postavený v roce 1899 Klubem českých turistů, sloužil veřejnosti věrně až do dubna 2000. Vzhledem k jeho zhoršujícímu se stavu byl z bezpečnostních důvodů vyměněn a znovu otevřen roku 2001.
Čtěte také
Skrytý botanický klenot
Kromě geologických zázraků a architektonických divů skrývá propast Macocha i botanický poklad – okrouhlici Matthioliho, rostlinu z čeledi prvosenkovitých. Mimořádný objev byl učiněn v roce 1918 během výzkumné expedice na dno propasti a zůstává jediným místem na Zemi, kde se jedinečné rostlině daří. Po zveřejnění nálezu v roce 1920 profesor Josef Podpěra raději neuvedl místo nálezu. Specifické mikroklima Macochy, pozůstatek z doby ledové v pleistocénu, chrání kulatoplodou rostlinu Matthioliho po celá staletí.
Ani otevření Punkevních jeskyní, které navazují na propast Macocha, nezměnilo vzácné mikroklima. Větrání s vnějším prostředím, doložené již v 19. století, zajišťuje kontinuitu existence této pozoruhodné rostliny.
Náhorní plošina Macocha
Propast Macocha není jen geologickým zázrakem a botanickým rájem – skrývá další překvapení, která se vymykají očekávání.
Má tu jedinečnou čest, že je první propastí, po které bylo pojmenováno nebeské těleso – planeta Macocha, která se nachází mezi Marsem a Jupiterem. Malé nebeské těleso obíhá kolem Slunce jednou za čtyři roky, což svědčí o tom, že přitažlivost propasti přesahuje hranice Země.
Čtěte také
Tragické dědictví
Temná krása propasti Macocha má i svou tragickou stránku. Již více než sto let přitahuje nešťastné sebevrahy. Již v roce 1894 Karel Absolon zdokumentoval pochmurnou oblibu Macochy jako místa nešťastníků, kteří se rozhodnou dobrovolně skoncovat se životem. Navzdory prozkoumanosti a přístupnosti propasti srdcervoucí trend přetrvává – od 30. let 20. století si skokem do jejích hlubin vzalo život více než 85 lidí.
Macocha je skrytou pokladnicí geologických divů, jedinečných botanických objevů a tajemného půvabu. I když skrývá některá svá tajemství, její velkolepost a krása byly odhaleny světu. Ať už jste milovníci vzrušujících zážitků, nadšenci do přírody, nebo jen obdivovatelé zázraků Země, propast Macocha slibuje nezapomenutelný zážitek – cestu do srdce doby ledové a pohled do tajemných hlubin historie naší planety.
Zdroje: casopis.ochranaprirody.cz, propast-macocha.cz, primavylety.cz
