Co je vlastně Lykurgův pohár?
Lykurgův pohár je nejstarším známým příkladem použití dichroického skla, který se nepoškozený dochoval z dob antiky. Jde o předmět ve formě zvonu s dvojitým skleněným pláštěm a figurálním vzorem. Vnitřní část je svrchu ozdobena vyřezávanou mřížkou se vzorem. Výška poháru je 16, 5 centimetrů, průměr 13, 2 centimetrů. Mnohem zajímavější než jeho vzhled, jsou však odborné dovednosti. Dovednosti, které by v době, ze které tento kousek pochází, jeho tvůrci vůbec neměli znát. Do milionu dílků skla mistři přimíchali 330 dílků stříbra a 40 dílků zlata. Rozměry těchto částeček jsou velmi překvapující. Mají totiž přibližně 50 nanometrů v průměru, což znamená, že jsou tisíckrát menší než krystaly soli. Proto má tento artefakt schopnost měnit barvu v závislosti na osvětlení. Pokud na něj dopadá světlo zepředu, má zelenou barvu, pokud zezadu, zbarví se červeně. Pohár mění barvu také podle tekutiny, která se v něm nachází. Jestliže je v něm voda, je modrý, pokud olej, mění se barva na jasně červenou. Pohár těmito svými neobvyklými vlastnostmi proslul.
Po kom je pojmenován? Neuvěřitelný mýtus o králi Lykurgovi
Proč se tato diatreta nazývá Lykurgovým pohárem? Povrch poháru zdobí nádherný hautreliéf, který zobrazuje utrpení vousatého muže, spoutaného výhonky vinné révy. Ze všech známých mýtů starého Řecka a Říma se tento námět přibližuje nejvíce legendě o smrti thráckého krále Lykurga, žijícího zřejmě kolem roku 800 př.n.l.
Podle legendy Lykúrgos, který byl velkým odpůrcem bakchanálií, napadl boha vína Dionýsa, zabil mnohé z provázejících ho Bakchantek a vyhnal ho i s celým průvodem ze svého území. Poté co se Dionýsos probral z takového ponížení, se rozhodl pomstít. Poslal ke králi jednu z nymf-hyád, Ambrózii, jež za Lykurgem přišla v podobě vášnivé krasavice. Hyáda Lykurga očarovala a přiměla ho k pití vína. Opilý král následně propadl šílenství a začal konat dost extrémní věci. Nejdříve napadl vlastní matku, kterou se dokonce pokusil znásilnit. Následně se rozeběhl vymýtit vinohrad, a při tom rozsekal na kousky vlastního syna Dryanta a svou ženu, které považoval za vinnou révu. V tu chvíle se stal Lykurgos pro Dionýsa, Pana a satyry lehkou kořistí. Ti v podobě výhonků vinné révy opletli jeho tělo a utýrali ho téměř k smrti. Lykurgos si ve snaze vysvobodit se z pevného sevření, usekl sekerou vlastní nohu. Poté vykrvácel a zemřel.
Kdy a kde pohár vyrobili?
Historici se domnívají, že má tento námět znázorňovat vítězství římského císaře Konstantina Velikého nad despotickým spoluvládcem Liciniem. K tomuto závěru zřejmě došli na základě předpokladu, že pohár byl vyroben ve 4. století n.l. Přesnou dobu vzniku výrobků z neorganických materiálů však není prakticky možné stanovit, tudíž se jedná o hrubý odhad a je dokonce možné, že se tato diatreta vynořila z daleko vzdálenějších dob, než je antika.
Místo zhotovení je také takovou sázkou v loterii. Je stanoveno pomocí předpokladů na základě toho, že Alexandrie a Řím byly v antice proslavené jako střediska sklářského řemesla. Pohár je zajímavý také tím, že má podivuhodně nádherný mřížkový ornament, jenž má schopnost dodávat reliéfu na objemu. Takové výrobky byly v pozdně antické době považovány za velice luxusní a dovolit si je mohli pouze boháči.
K čemu pohár sloužil?
Nikdo netuší, k čemu se přesně tato číše využívala. Jsou tací, co se domnívají, že byla používána kněžími při dionýských obřadech, další verze zase tvrdí, že pohár sloužil ke zjištění, jestli není v nápoji jed. Jsou i takové názory, že byl pomocí poháru určován stupeň zralosti hroznů, ze kterých se vyrábělo víno.
Kde se vzal, tu se vzal. Pohár můžete vidět i dnes
V roce 1857 objevil pohár známý německý kunsthistorik Gustav Friedrich Waagen ve sbírce u Lionela Nathana de Rothschilda, jenž ho vlastnil od roku 1845. Waagena naprosto ohromila čistota výbrusu a vlastnosti skla. Pět let přemlouval Rotschilda, aby umožnil vidět tento unikát i veřejnosti. Nakonec se mu to podařilo, bankéř tak souhlasil a v roce 1862 se pohár objevil v expozici Victoria and Albert Museum v Londýně. Rothschild na nátlak veřejného mínění prodal pohár Lykurga v roce 1958 za symbolických 20 tisíc liber Britskému muzeu, kde ho můžete obdivovat i dnes.
Šlo o náhodu?
Pro badatele však vyvstala otázka, pokud pohár opravdu vyrobili Alexandrijci nebo Římané, jakým způsobem mohli rozmělnit stříbro a zlato na nanočástice? Kdosi přišel s hypotézou, že starověcí mistři i před vyhotovením Lykurgova poháru někdy přidávali do roztaveného skla částice stříbra a zlato se tam mohlo dostat pouhou náhodou. To se však ukázalo jako velmi nepravděpodobné, neboť aby předmět měnil barvu tak jako tato číše, musí být zlato i stříbro rozmělněny na nanočástice, pokud ne, barevného efektu se nedocílí.
Zdroje: enigmaplus.cz, epochalnisvet.cz, www.suenee.cz