Historie je plná neobyčejných dramat, která nás fascinují, šokují a hluboce nás ovlivňují. Před osmasedmdesáti lety, v srdci druhé světové války, se v Baltském moři odehrála katastrofa, která zanechala trvalý otisk v srdcích mnohých. Šlo o potopení německého parníku Wilhelm Gustloff, událost, která ukázala nesmiřitelnost války a zkázu, kterou přináší.

Zdroj: Youtube

Dramatický útěk uprostřed války

Bylo to v lednu roku 1945, kdy východní Prusko zažívalo hrůzy války a s obavami sledovalo postupující sovětské vojáky. Ve snaze uniknout násilí a zkáze se tisíce lidí, plných nadějí a obav, rozhodly uniknout přes moře do bezpečí. Pomoci jim v tom měl parník Wilhelm Gustloff, který měl za úkol zachránit co nejvíce životů. Plavidlo vyráželo z Gdyně a mířilo do Kielu.

Toto obrovské plavidlo, dříve využívané pro rekreaci členů nacistické organizace, bylo v tu chvíli transformováno na poslední naději mnohých. Chaotický a zoufalý nástup tisíců lidí na palubu plavidla ilustroval hrůzy, které tito lidé zažili na pevnině. Tlačili se na palubu ve chvíli, kdy do přístavu začaly dopadat první sovětské granáty. Mezi prchajícími byli hlavně lidé z Východního Pruska, Litvy a Polska, převážně šlo o ženy a děti.

Sovětská ponorka a osudový zásah

Jak se však ukázalo, ani na moři nebyli v bezpečí. Přestože Wilhelm Gustloff nevypadal jako tradiční vojenský cíl, byl napaden. Sovětská ponorka S-13 pod vedením kapitána Alexandra Ivanoviče Marineska zareagovala na příležitost a vystřelila torpéda.

Výbuchy torpéd rozervaly bok lodi, což způsobilo paniku mezi cestujícími a posádkou. To, co následovalo, bylo srdcervoucí. Během několika okamžiků zemřelo téměř 9400 lidí v ledových vodách Baltu.

Osvětlení, které rozhodlo o tragédii

Wilhelm Gustloff, který byl původně navržen tak, aby pojal šest tisíc osob, svou kapacitu během kritických hodin evakuace výrazně překročil. Heinze Schön, který měl to štěstí potopení lodi přežít, uvádí, že na palubě se po odražení od břehu nacházelo celkem 10 582 osob, z nichž 8956 bylo uprchlíků.

Za tragédii mohla jedna osudová chyba. Loď totiž na chvíli rozsvítila obrysová světla, a to kvůli obavám z kolize s minolovkami. I když světla po chvíli zhasla, stala se cílem sovětské ponorky S-13, která se nacházela několik námořních mil na západ od Gustloffu.

Chaos, zima a smrt

Následující scény byly naplněné hrůzou. S teplotou vzduchu dosahující minus 18 stupňů Celsia a teplotou vody těsně nad bodem mrazu byly šance na přežití minimální. Loď se potopila za méně než hodinu, přičemž z přeplněného plavidla se zachránilo jen málo pasažérů. Zhruba 9400 lidí, většinou žen a dětí, zahynulo během necelé hodiny.

Na palubě parníku bylo i několik německých ponorkových vojáků. Absolutně nectili tzv. zákon moře, kdy se mají z potápějící se lodi zachránit jako první ženy a děti. Naopak se jako první usadili společně se všemi čtyřmi kapitány do záchranných člunů. Tito vojáci pak tvořili největší procento zachráněných.

Inspirace pro filmaře

Potopení Gustloffu se po několika letech od neštěstí stalo inspirací pro spisovatele a filmaře, kteří se snažili zachytit hrůzu a tragédii této události.

V roce 1959 byl natočen film Nacht fiel über Gotenhafen a v roce 2008 televizní snímek Zkáza lodi Gustloff režiséra Josepha Vilsmaiera. O katastrofě napsal v roce 2002 knihu Jako rak držitel Nobelovy ceny Günter Grass.

Válečné hrůzy a námořní osudy

Potopení Wilhelm Gustloff nám připomíná hrůzy válečných konfliktů. Je to smutné připomenutí lidských osudů a nečekaných zvratů. Když se dnes díváme na vodní hladinu, měli bychom si pamatovat ty, kteří v ní zahynuli, a vzpomenout si na jejich příběhy.

Moře je totiž plné příběhů, a to i tragických. Ale každý z nich nám ukazuje, jakým způsobem jsme spojeni s naším světem a jak nás formuje historie. Měli bychom se zastavit a přemýšlet o těch, kteří šli před námi, a o událostech, které nás definovaly.

Zdroje: blog.newspapers.com, safety4sea.com, smithsonianmag.com