Zahrada jedů, turistická atrakce jen pro otrlé. Většina rostlin vás může zabít

Na severu Anglie v hrabství Northumberland se poblíž hradu Alnwick rozprostírají krásné a turisty hojně navštěvované zahrady. Do jedné z nich vchází návštěvník železnou bránou. Je na ní cedule s lebkou a zkříženými hnáty. Varovný nápis říká: „Tyto rostliny můžou zabít“. Vejde-li, ocitne se v Zahradě jedů, kde může pouze zpovzdálí obdivovat přes sto rostlinných travičů.

Zahrady rajské

Zahradu Alnwick založil v roce 1750 Hugh Percy, 1. vévoda z Northhumerlandu. O její rozkvět se postaral 3. vévoda, též H. Percy, sběratel rostlin, který přivážel semínka z celého světa. V polovině 19. století 4. vévoda téhož jména založil italskou zahradu s lipovými alejemi a tisovými topiary. Za války zahrady sloužily pro pěstování plodin. Poté začaly chátrat. V roce 1950 byl zahradní areál uzavřen.

O znovuzrození se zasloužila v roce 1997 Jane Percy, vévodkyně z Northhumerlandu. První část nových zahrad s kaskádami byla otevřena v roce 2001. Zpřístupňovány byly postupně do roku 2006 a rekonstrukce stála 42 milionů liber. Dnes zahrady Alwick Garden navštěvují tisíce turistů. Procházet se můžou mezi sbírkami růží, pěstěnými topiary, parky s fontánami. A ti odvážní, kteří nemají strach zavítají i do Zahrady jedů.

Zahrada ďábelská

Na nebezpečí „ďábelských“ rostlin v této části zahrady upozorňuje nejenom cedule na bráně, ale před vstupem jsou návštěvníci důrazně varováni ústně, aby se žádné z rostlin nedotýkali, nečichali k nim, natož aby nějakou chtěli ochutnat. Nicméně i tak se stává, že se nadýchají výparů a omdlí. Brána je zamčena, dovnitř smí návštěvníci v malých skupinkách a jen s průvodcem.

V zahradě se pěstuje přes sto druhů jedovatých, omamných a narkotických rostlin. Všechny nejsou vyloženě „exotické“, známe je i z našich zahrad. Je to například žlutě kvetoucí štědřenec, který je po tisu považován za nejjedovatější strom v Británii. Obsahuje jed cytisin, hlavně semena a květy. Při požití větší dávky může nastat smrt do hodiny. I rododendrony jsou zde zastoupeny. Listy obsahují neurotoxin grayanotoxin. Pokud by včely vytvářely med pouze z nich, byl by halucinogenní a ve větších dávkách smrtelný. Celá jedovatá je čemeřice, oblíbená jarní květina. Nejedovatější je pak její kořen.

Zdroj: Youtube

Abeceda drog

Jiné rostliny nejsou tak známé, což jim na jedovatosti nijak neubírá. Nejjedovatější rostlinou zde je skočec (viz úvodní obrázek). Semena obsahují prudký jed ricin a alkoloid ricinin. Poškozuje játra, ledviny a slezinu, způsobuje vnitřní krvácení. Smrt po požití nastává do týdne. V zahradě se pěstuje celá „abeceda“ drog. Opiový mák, konopí, khat"… Zde pěstované rostliny nemusíme pouze sníst, aby zabily. Jedovatý bolševník spálí kůži a puchýře naskakují až sedm let. Bobkovišeň obsahuje glykosid amygdali, který při stříhání uvolňuje kyanovodík. Pravda, venku neuškodí, ale pár čerstvých větviček v uzavřeném prostředí může člověku způsobit značné problémy.

Oblíbenou rostlinou vévodkyně Percy je brugmansie, známá jako andělská trumpeta. Všechny části jsou halucinogenní. „Viktoriánské dámy si často nechávaly květ z této rostliny na karetních stolcích a přidávaly si malé množství pylu do čaje pro trip podobný LSD,“ vysvětluje vévodkyně.

Zahradu jedů založila v roce 2006 sama vévodkyně Percy. Původně chtěla pěstovat byliny. Při návštěvě Italie navštívila „jedové“ zahrady Medicejů a řekla si: „Tohle je způsob, jak zaujmout děti. Nezajímá je, že aspirin pochází z kůry stromu. Opravdu zajímavé je dozvědět se, jak vás rostlina zabije, jak pacient umírá a jak se cítí před smrtí.“ Zahrada jedů se stala součástí vzdělávacího protidrogového programu. „Je to způsob, jak vzdělávat děti, aniž by si uvědomovaly, že jsou vzdělávány,“ říká vévodkyně.