Objevování a mapování afrického kontinentu začalo postupně již od 16. století, V ten moment byli společně s dosud neznámými druhy zvířat do Evropy přiváženi i první domorodí obyvatelé. O tři století později se černoši začali objevovat v zoologických zahradách mezi exotickými druhy zvířat.

Vystavení domorodci museli bavit návštěvníky svým běžným životem

Majitelé zoo to měli vymyšlené do posledního detailu. Do takzvaných „etnografických vesnic“ umisťovali celé rodiny, jejíž členové museli návštěvníky bavit svým tradičním oblečením a tradičním způsobem života. Pavilony byly uzpůsobeny tak, aby připomínaly co nejvěrněji přirozené prostředí jednotlivých etnik. Zoo si kladly za cíl předvádět přivezené domorodce jako primitivní divochy, prakticky jako zvířata bez špetky rozumu a schopnosti žít civilizovaný život. Co to přesně obnášelo? Dovezení černoši museli pracovat s pomocí primitivních nástrojů, plést rohože nebo vařit na ohni. Afričané v klecích a výbězích se často stávali terčem posměchu, ale i útoků návštěvníků.

Zostuzování lidí vyvolalo ohromný zájem

Lidské ZOO nebyly žádnou výjimkou na trhu a nacházely se v mnoha světových metropolích jako například v Paříži, New Yorku, Moskvě nebo v Barceloně. A těšili se opravdu velkému zájmu, což dokazuje i pařížská expozice, již během světových veletrhů mezi lety 1877 až 1912 navštívilo neuvěřitelných 28 milionů lidí. Těm se naskytl jedinečný výjev na 400 domorodců z celého světa. Lidské zoo patřily mezi vyhledávané atrakce pro početné davy zvědavých lidí a staly se výborným byznysovým plánem, jenž však vydělával na lidském utrpení a zostuzení. Tento druh ZOO navíc posloužil i jako ukazatel pro nerovnost mezi lidskými rasami. Afričané byli často v pavilónech zavíráni s opicemi, čímž mělo být poukazováno na jejich společný původ.

Kdo všechno se do ZOO hodil?

A nezůstalo jen u černochů. Díky tomu, jaký úspěch tyto expozice vyvolaly, se začal rozšiřovat i jejich sortiment. V pavilonech byli mimo jiné drženi i násilím zajatí Afričané, Asiaté a domorodí lidé z dalších koutů světa. Ti byli navíc nuceni se ve výběhu pohybovat nazí.

Slíbená odměna se nekonala

Americká vláda v roce 1904 utratila 1,5 milionu dolarů za dovoz 1300 osob z různých filipínských kmenů. Domorodcům slíbila za jejich vystavení odměny. Igoroté, obyvatelé filipínského ostrova Luzon, jenž byli vystaveni i na slavném newyorském Coney Islandu, však byli podvedeni a slíbený měsíční plat vůbec nedostali. Stali se tak v podstatě otroky.

Jeden případ skončil sebevraždou

V extrémních případech byly dokonce osoby umístěny do klece s opicemi. Takový osud postihl i otroka Otu Bengu z Konga označovaného jako evolučně bližšímu opům než evropskému člověku.

„Ota Benga, lidský exponát, třiadvacet let, vysoký 150 centimetrů, hmotnost 47 kilogramů, vystaven každé odpoledne během září.“ Tak na muže z Konga lákala své návštěvníky cedulka u pavilonu primátů v zoo v Bronxu v roce 1906.

Proti zavření Bengy protestovali černošští kazatelé, jimž se nakonec podařilo dosáhnout jeho propuštění. Reverend James Gordon ho vzal do sirotčince. Zostuzený a utýraný Benga, který se kvůli cestovním omezením přijatým během první světové války nemohl vrátit domů, nakonec spáchal sebevraždu.

Poslední výstava s lidmi se konala ještě docela nedávno

Poslední lidská expozice proběhla roku 1958 na Světová výstavě v Bruselu, kde byla instalována celá Konžská vesnice, v níž mohli návštěvníci dokonce krmit malé vystavené černochy.

Když se do africké části berlínské zoo přišel podívat sám Bismarck, jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa, tak u klece, ve které byl černoch a gorila, požádal, aby mu ukázali, kdo je vlastně člověk.

Zdroje: www.muzivcesku.cz, www.reflex.cz, g.cz, www.idnes.cz