Vize pro budoucnost
Jedním z rozhodujících faktorů, který vždy poháněl evoluci, je úmrtnost. Základním principem bylo přežití nejsilnějšího, ale v nadcházejících tisíciletích se možná do popředí dostane rozmnožování nejsilnějších. Očekává se, že snížení úmrtnosti bude hrát významnou roli při utváření naší budoucí evoluce, bude nás směřovat k delšímu životu a potenciálně změní různé aspekty naší existence.
Když si představíme svět za 10 000 let, není příliš vzdálená představa, že lidé budou žít mnohem déle, než je současná průměrná délka života. Pokroky v medicíně, technologiích a naše chápání genetiky by mohly vést ke světu, kde budou století lidé běžnou záležitostí. Náš životní cyklus byl vždy úzce spjat s mírou úmrtnosti, a jak se bude snižovat, mohla by se snižovat i naše potřeba rychlé reprodukce.
Vliv historie na délku života
V průběhu historie byly přirozeným výběrem upřednostňovány adaptace, které prodlužovaly délku života a plodnost. Dokonce i v pravěku vykazovali naši předkové ve srovnání s ostatními lidoopy nižší úmrtnost a delší délku života. To jim umožnilo vyvinout vlastnosti, jako je opožděná pohlavní dospělost a schopnost dožít se až 70 a více let. Lze předpokládat, že až se více jedinců dožije 100 nebo dokonce 110 let, naše geny a těla se mohou přizpůsobit této prodloužené délce života.
Evoluce mozku
Mozek, sídlo vědomí a nejcharakterističtější znak našeho druhu, je připraven na zajímavou proměnu. Za posledních 6 milionů let se velikost našeho mozku ztrojnásobila. Zvětšení často vedlo ke spekulacím, že růstový trend bude pokračovat donekonečna. Vědecký konsenzus však naznačuje něco jiného – naše mozky se budou pravděpodobně zmenšovat.
Překvapivě mají moderní lidé již nyní menší mozky než dávní předkové nebo dokonce středověcí lidé. Důvod jevu zůstává záhadou. Někteří spekulují, že životní styl prvních lovců a sběračů byl kognitivně náročnější než životní styl jejich zemědělských protějšků, což vyžadovalo větší mozky. Bez ohledu na příčinu se velikost lidského mozku zmenšuje.
Také naše osobnost prochází postupným vývojem. Život dávných lovců a sběračů vyžadoval pro přežití agresivitu, ale jak se společnosti posouvaly a usazovaly do větších společenství, agresivita začala ustupovat pasivitě. Tento posun v sociální dynamice sehrál zásadní roli při utváření našich osobností. V dnešním světě, kde obýváme rozlehlá milionová města, je agrese často luxusem, který si nemůžeme dovolit.
Směr vývoje
Trajektorie našeho vývoje je jasná – tlačí nás ke zvýšené společenskosti, otevřenosti a toleranci. Ne každý však může být na tuto změnu psychicky dobře adaptován. Naše prvotní instinkty, touhy a obavy v nás zůstávají hluboce zakořeněné a odrážejí potřeby předků z doby kamenné, kteří nacházeli smysl života v honbě za potravou a v ochraně svých rodin.
Dnešní duševní zdraví
Je možné, že právě proto stále více lidí trpí depresemi a úzkostí. Často sahají po alkoholu nebo jiných návykových látkách, aby se vyrovnali s podobnými pocity. Pokud bychom eliminovali geny náchylné k těmto problémům, možná by se naše duševní zdraví celkově zlepšilo a byli bychom šťastnější. Avšak riskovali bychom ztrátu určitého druhu kreativity a geniality. Lidé budoucnosti by tak mohli být sice vyrovnaní a spokojení, ale méně úspěšní a vtipní.
Zdroje: sciencefocus.com, bigthink.com, iflscience.com
