Lidé z doby kamenné si pozabíjeli a snědli velká zvířata, jakými byli například mamuti, a tak jim nezbylo nic jiného než se spokojit s rostlinnou potravou a z divokého lovu přesídlit na zemědělství. Jedinečný výzkum potvrdil, že naši předchůdci bývali do jisté doby zapálení predátoři a masožravci. Jak na tento pokrokový názor věda přišla?

Studie jídelníčku skrze paměť lidského těla

V nevšední studii hrála hlavní roli lidská genetika, metabolismus, fyziologie a morfologie. „Komunity lovců a sběračů před dvěma miliony lety mohly lovit a konzumovat slony a další velká zvířata, zatímco dnešní lovci a sběrači nemají k tak štědré nabídce přístup. Změnil se celý ekosystém, podmínky nelze srovnávat,“ vysvětluje vedoucí autor zmíněného výzkumu Miki Ben-Dor, že podle něj postrádá smysl porovnávat lidi z doby kamenné s lovci a sběrači dvacátého století z pohledu jejich životosprávy. Proto se jeho tým pokusil do doby kamenné nahlédnout poněkud jinak. Skrze paměť lidského těla. „Stravovací návyky lidí doby kamenné jsme se snažili rekonstruovat skrze náš metabolismus, genetiku, fyzickou stavbu. Lidské chování se mění rychle, ale evoluce je pomalá. Tělo si pamatuje,“ doplňuje Ben-Dora.

Výsledky hovoří jasně

Izraelský list Haaretz uvedl, že naši předkové nebyli adaptabilní všežravci ale vášniví masožravci, jenž byli vnějšími podmínkami přinuceni změnit stravu až na samém konci svého evolučního příběhu. Donutil je k tomu podle všeho fakt, že si hlavní zdroj své potravy sami vyhubili.

Jaké jsou důkazy?

  • Žaludek

Jedním z hlavních důkazů se ukázal být žaludek a jeho kyselé prostředí, jenž je kyselejší než u všežravců. Ba co víc, dokonce i než u jiných predátorů. Co z toho vyplývá? „Silná acidita poskytuje ochranu před škodlivými bakteriemi v masu,“ naznačuje Ben-Dor pro serveru EurekAlert. A dodává, že pravěcí lidé se podle něj soustředili na lov velkých zvířat, jako byli pratuři nebo mamuti. To znamená, že jim kořist sice poskytla maso na několik dlouhých dní, zároveň ho ale díky tomu nestíhali jíst tak rychle, jak měli. Staré, kazící se maso obsahovalo množství bakterií, a právě proto se jejich žaludek vybavil tak kyselým prostředím.

  • Tukové buňky

Další indicií, která prozradila víc o způsobu stravování našich předchůdců, je struktura tukových buněk v našich tělech. Zatímco všežravci schraňují tuk v relativně malém množství velkých buněk, lidé ho ukládají stejně jako predátoři ve větším množství menších buněk.

  • Zuby

Podle magazínu American Association of Physical Anthropologists nastal zlom ve způsobu potravy u Homo erectus, jenž se zrodil v Africe a definitivně se odklonil od typické býložravé stravy primátů. Člověk vzpřímený začal konzumovat maso ve velkém, vzal svět i přírodu útokem a dostal se do čela potravního řetězce!

Dalším důkazem, který potvrzuje fakt, že naši předci byli vášniví masožravci, je chrup. Zatímco zhruba čtyři miliony staří australopitékové se pyšnili velkými a silnými čelistmi a mohutnými stoličkami, nezbytnými pro žvýkání velkého množství rostlinného materiálu, čelisti a zuby našeho předka Homo erectus se zmenšily. Podle Ben-Dora kvůli tomu, že přešel k měkčí, masité stravě.

  • Mozek

Studie se mimo jiné zaměřila také na vývoj mozku, do nějž se lov velkých zvířat také promítl. Jelikož kořist byla velká, nebezpečná a dokázala lovce hravě rozšlapat, bylo tedy třeba dovedností, strategie a lstí. To všechno vyžadovalo bystrou mysl, proto evoluce upřednostňovala velké mozky, které spotřebovaly velké množství energie, takže se dožadovaly přísunu tuku. A velká zvířata jim ho dopřávala.

Nakonec, před nějakými dvanácti tisíci lety, se však začali naši předci usazovat a věnovat zemědělství. A neolitická revoluce jim přirozeně zamávala s jídelníčkem.

Zdroje: www.idnes.cz, www.odmaturuj.cz, www.denik.cz