Zdroje: www.chinadaily.com.cn, www.globaltimes.cn, www.youtube.com

Zatímco u nás je největší výzva přejít bezpečně přechod, děti ve věku od 6 do 15 let s aktovkami na zádech, z vesnice Atule'er, která je domovem 72 rodin, musí každé dva týdny překonat 17 žebříků z ratanu a ocele s převýšením 800 metrů. Dohlíží na ně tři dospělí.

Rodinné dědictví

Většina rodin žije v domech z bláta, došek a dřeva. Jejich předkové se rozhodli žít na místě zvaném "útesová vesnice" kvůli válečným a kmenovým konfliktům. Sice mají obyvatelé klid, jednoduchá cesta na nákup nebo cesta do školy, je pro většinu stále výzvou. I když jsou na šplhání bez jištění zvyklí, smrt se jim nevyhne. Důkazem je toho i 40letý soused, který pás z útesu nepřežil. Když je vesničan příliš nemocný na to, aby slezl z hory, musí si ho člověk uvázat na záda, aby se pomocí dvou dalších vesničanů dostal z útesu dolů. I proto je většina domorodců na hranici chudoby. Jejich hlavní příjem je z prodeje pepře a vlašských ořechů, které jednou týdně pomocí žebříků dopravují na trh. I tak všichni vesničané žijí za méně než 25 korun denně.

Zdroj: Youtube

Nová krev

I proto vkládají naději do svých dětí a do jejich vzdělání. Jelikož nemohou postavit školu na vrcholu hory, kde by děti neměly zdroj vody ani elektřiny, posílají své potomky do internátní školy. Náklady za jeden semestr stojí rodinu v přepočtu tisíc korun za jedno dítě. Samotné vzdělání je zdarma, náklady na stravu ale znamenají pro rodiny stále velký výdej, a i proto se musí rozhodnout, který z potomků do školy bude chodit.

Vesničané jsou tak závislí na pomoci vlády, která se je snaží podporovat. Jelikož nemohou svou staletí starou vesnici přemístit na již zabrané pozemky v údolí, úředníci zajišťují rekonstrukci žebříků, stavbu silnic a rozvoj turistického ruchu. V roce 2016 dokonce postavila, po rozsáhlé medializaci, nový kovový žebřík, který má dětem a vesničanům přinést větší bezpečnost. Jejich dobrovolná ferraty cesta za vzděláním a lepším životem se tak stala zase o trochu reálnější.