Bydlí zde skuteční hobiti?
Při pohledu na tyto domky vás napadne, že by zde mohl bydlet samotný Frodo Pytlík, zatímco jeho hobití kamarádi by našli své místo hned vedle. Domečky totiž nápadně připomínají vesnici ze slavného filmu Pán prstenů, takže každého návštěvníka možná napadne, zda se J. R. R. Tolkien pro svůj film neinspiroval právě zde. Skalní obydlí, která působí jako pohádková vesnice, jsou však ve skutečnosti autentické jeskynní domky v pohoří Harz nedaleko Langensteinu.
Přestože se sem návštěvníci zatím příliš nevydávají a raději míří do nedalekého Quedlinburgu, je těchto 12 „hobitích obydlí“ fascinujících. Jeskyně jsou rozmístěny podél kopce, na kterém byla vesnice postavena. O péči a uchování tohoto kulturního dědictví se stará spolek, který zajistil také možnost prohlídek s průvodcem.
Unikátní skalní obydlí vznikala v letech 1855 až 1858. Sami budoucí obyvatelé se chopili kladiva, krumpáče a dlát a vytesali tyto útulné domky do pískovcové skály. V té době v Langensteinu panovala po bydlení velká poptávka. Mnoho mladých rodin se sem přistěhovalo za prací a naléhavě potřebovalo střechu nad hlavou. Místní rada jim tedy povolila stavbu těchto jeskynních obydlí.
Uvnitř skalních domků to vypadá jako v jiném světě
Jeskynní domy s duší
Skalní obydlí v Langensteinu mají svou historii, která sahá až do germánských dob. V polovině 19. století vlastnil panství Langenstein rod Rimpauů. August Wilhelm Rimpau byl významný zemědělec a politik, který se rozhodl svou farmu rozšířit a hledal dělníky, kteří by pro něj dlouhodobě pracovali. O zájemce neměl nouzi, problém však představoval nedostatek bydlení. A tak vznikl nápad poskytnout lidem jeskynní obydlí, která si mohli sami rozšířit. Skály dostaly čísla popisná a o jejich nových obyvatelích rozhodlo losování. Za přibližně jeden měsíční plat dostaly rodiny právo bydlet v jeskynních domcích tak dlouho, dokud budou žít.
Noví majitelé začali hned s rozšiřováním objektů. Na pomoc měli jen kladiva, krumpáče a dláta. Každé z jeskynních obydlí má rozlohu přibližně 30 metrů čtverečních, což rodinám zcela postačovalo. Byly zde obytné místnosti, ložnice, dětské pokoje a sklad. Skrz skálu vedou komíny, pod nimiž se nacházela cihlová ohniště, která sloužila jako kuchyně. Stavba těchto domků trvala v průměru rok a půl. Než se lidé do skalního domečku nastěhovali, žili pod provizorním přístřeškem u vchodu.
„Dělníci trávili celý den na polích a večer pracovali na svých domech,“ říká Helmut Scholl, člen spolku, který nabízí pravidelné prohlídky těchto kuriózních jeskynních domků. Čím dříve si lidé postavili svůj dům, tím dříve se dostali z mrazu.
Kromě dveří a oken, které byly vyrobeny ze dřeva, byla jediným stavebním materiálem samotná skála. Dveře mezi místnostmi zde neexistovaly, a tak světlo přicházelo pouze skrze okno do obývacího pokoje. Malé mezery nad dveřmi a komíny sloužily k cirkulaci vzduchu.
Skrytý poklad v pohoří Harz
Když procházíte kolem skalních domečků, narazíte na jedno zvláštní místo - jeskynní obydlí nazvané "Schmidtova jeskyně". Vedle vstupních dveří je umístěna pamětní deska s životními daty manželského páru Karoline (1825-1909) a Ludwiga Schmidtových (1829-1910), kteří zde kdysi žili. Ludwig Schmidt hrál na flašinet. Uvnitř jeskyně visí jejich fotografie pořízené před samotným obydlím.
V průběhu let 1900 až 1910 byla většina těchto skalních obydlí opuštěna a sloužila pouze jako stáje a sklady. Pokud by nevznikl spolek, který se zasadil o záchranu langensteinského jeskynního obydlí, pravděpodobně by tyto unikátní domečky upadly v zapomnění a postupem času by zanikly. Díky úsilí tohoto spolku však byly obnoveny, restaurovány a zpřístupněny veřejnosti.
Rekonstrukce hobitích domků je tak dokonalá, že při prohlídce máte pocit, že se jejich obyvatelé brzy vrátí, zapálí oheň a posadí se ke stolu. Možná i z tohoto důvodu lákají k návštěvě nejen turisty, ale i mnohé filmaře.
Zdoje: indigo-blau, entdecke-deutschland, pm-wissen
