Kostely Lalibela, označované také jako „africký Jeruzalém“, jsou mistrovskými díly, která se pyšní statusem světového dědictví UNESCO. Přesto zůstává způsob, jakým byly tyto struktury vybudovány, záhadou obestřenou tajemstvím, a ani moderní věda je zatím nedokázala rozluštit.

Tajemství v kameni

Lalibela se rozkládá ve vysokých nadmořských výškách oblasti Amhara, přibližně šest set kilometrů severně od hlavního města Etiopie, Addis Abeby. Centrum města je domovem jedinečného komplexu těchto monolitických kostelů, které údajně vznikly před zhruba 800 lety přímým vytesáním do skalního masivu.

Objevování skrytého klenotu

Zmiňovaný komplex vznikl za vlády krále Lalibela, díky jeho ambicióznímu cíli založit nový Jeruzalém na africkém kontinentu. Kostely nesou názvy a charakteristické rysy svých jeruzalémských protějšků – například řeku Jordán, kostel na Golgotě či Adamův hrob. Nicméně se najdou i odborníci, kteří se domnívají, že některé z kostelů mohly být vytesány do skály již o půl tisíciletí dříve, jako součást tehdejších obranných nebo palácových staveb starého axumitského království.

Dvě skupiny kostelů

Jedenáct kostelů Lalibela je rozděleno do dvou skupin - severní a jižní. Mezi nimi vyniká samostatně stojící kostel sv. Jiří, k nacházející se mimo hlavní skupiny. Kostely jsou propojeny spletí tunelů a chodeb, přičemž každý z nich má jedinečný design a uspořádání. Jejich interiéry jsou pak stejně impozantní jako jejich vnější vzhled, se složitými řezbami, freskami a náboženskými artefakty. Největší z nich, dům Medhane, dosahuje výšky deseti metrů a jeho délka a šířka činí třiatřicet, respektive dvacet dva metrů.

Zdroj: Youtube

Kde se sbíhají víra a legendy

Legenda říká, že k výstavbě kostelů povzbudil krále Lalibela samotný anděl. Podle této pověsti pracovali na výstavbě kostelů během dne lidé a v noci andělé. Zajímavé je, že obrovské množství odstraněné skály a zeminy z okolí kostelů nikde nebylo možné najít.
Dnes jsou kostely Lalibela stále domovem komunity kněží a mnichů, kteří o tuto svatou poutní destinaci pečují a udržují ji jako živoucí místo křesťanské víry. Tento dynamický přístup je zásadní pro správu místa a jeho udržení pro budoucí generace.

Ať už je příběh vzniku kostelů Lalibela jakýkoli, jedno je jisté: tato místa jsou skutečnými skvosty architektury a dědictvím lidské tvořivosti a odvahy. Kdo by je jednou navštívil, uchvátí jej jejich neopakovatelná atmosféra, která kombinuje tajemství minulosti s živoucí vírou současnosti.

Zdroje: unesco, britannica, wikipedia