Zlatý věk české kinematografie

Zdroj: Youtube

Když se hovoří o zlatém věku české kinematografie a divadla, nemůžeme opomenout jméno Ladislava Peška. Jeho charisma, dovednosti, a především umění interpretace z něj činily jednu z nejvýraznějších postav české kulturní scény 20. století.

Změna jména

K uměleckému životu byl Ladislav Pešek prakticky předurčen, jeho rodina se totiž po několik generací věnovala divadlu. Málokdo ví, že se slavný herec původně jmenoval Ladislav Pech, stejně jako jeho tatínek. Po studiu herectví na konzervatoři se stal členem Národního divadla v Brně, kde pracovali i jeho rodiče. Aby si ho nepletli s otcem, začal používat umělecké jméno Pešek, a to podle matčina dívčího jména. Prakticky hned rozpoutal svou strhující uměleckou dráhu. Během působení v divadle se věnoval výuce budoucích herců, nejprve jako profesor na Konzervatoři v Praze a později na DAMU. Celkem strávil v Národním divadle 48 let, během nichž vytvořil přes 320 jevištních postav.

Kromě divadelní kariéry se také objevil v mnoha českých filmech. Mezi jeho významné filmové role patří Áda Čuřil ve snímku „Škola základ života“ z roku 1938, Vojtěch Kulík z „Cesty do hlubin študákovy duše“ z roku 1939 či muzikant ve filmu „Obušku, z pytle ven!“ z roku 1955.

Temné stíny soukromého života

Ačkoliv veřejnost viděla v Peškovi zářící hvězdu divadla a filmu, jeho soukromí neslo stopy trápení. Zamiloval se do herečky Jiřiny Štěpničkové, s níž prožil několik let. Významnou kapitolou jeho života však bylo setkání s duševně narušenou fanynkou.

Vše začalo nevinně. Žena mu posílala zamilované dopisy, na které Pešek nereagoval. Když se mu fanynka rozhodla vyhrožovat sebevraždou, Peška to zasáhlo a navštívil ji, aby jí pomohl. Avšak toto rozhodnutí se ukázalo být osudové. Fanynka se svým vyhrožováním neskončila a do hry vstoupil i její otec, který Peškovi vyčítal, že pokud si jeho dceru nevezme, bude mít na svědomí její život. Herec díky své citlivé povaze si pod tíhou situace fanynku vzal za manželku. Po několika letech se však z nuceného formálního manželství osvobodil. Navzdory těmto temným chvílím našel Pešek později štěstí a lásku u profesorky Zory Pittchové, s níž měl dceru Zuzanu.

Chalupa Pampeliška

Nejen osobní život, ale i vysoké pracovní nasazení herci dávaly zabrat, a proto potřeboval místo, kde mohl odložit masku herce a být sám sebou. Takové místo nalezl ve vesničce Stražisko, kde vlastnil malebnou chalupu jménem Pampeliška. Když chtěl uniknout od ruchu města a záře reflektorů, sedl do svého bleděmodrého trabanta a vyrazil směr Prostějovsko. Tam, v srdci Drahanské vrchoviny, obklopen lesy a loukami, našel Pešek klid a pohodu, po které toužil.

Známý herec a milý soused

Na zahradě Pampelišky si osvojoval texty nových rolí, ale také si užíval procházek po okolní přírodě a klidných chvil v houpacím křesle na terase. Sousedé ho znali jako příjemného pána, který si cenil prostého venkovského života. Ačkoli byl známým hercem, v Pampelišce byl pro ně především milým sousedem, který je občas pozval na kávu a kterému rádi pomohli s přípravou dřeva na zimu nebo úpravou zahrady.

Bohužel, v červenci 1985 Peška na jeho oblíbené chalupě postihla mozková mrtvice. O rok později, 13. července 1986, Ladislav Pešek zemřel. Přesto jeho duch a láska k umění, přírodě a k Pampelišce zůstávají s námi.

Zdroje: regiony.rozhlas.cz, idnes.cz, fdb.cz