Padák jako oblek
Franz Reichelt ze Štětí byl rakouskouherský průkopník parašutismu. Přestěhoval se do Francie a prosadil se jako zručný krejčí. Jeho srdce však toužilo po něčem víc než jen po módním úspěchu. Reicheltovu pozornost upoutal nástup leteckého věku s jeho tragickými nehodami. A tak ho napadlo vytvořit nositelný padákový oblek.
Myšlenka to byla revoluční. Stávající padáky byly neskladné a pro piloty nepraktické. Reichelt si představoval oděv, který by byl součástí běžného oblečení pilota a byl by připraven k nasazení, kdykoli by bylo třeba. Inovace byla založena na směsi nepromokavé látky a hedvábí, vybavené tyčemi a pásy, které by zajistily rozvinutí padáku během pádu.
Výsledky daleko od očekávání
Teoreticky měl vynález potenciál změnit bezpečnost letectví. V praxi však výsledky nebyly zdaleka uspokojivé. Zkušební figuríny, odhozené z Reicheltova bytu, se znovu a znovu s rachotem řítily k zemi a postrádaly jakoukoli ladnost a bezpečnost, kterou padákový oblek sliboval.
Byla chyba v konstrukci, nebo v metodě? Reichelt věřil, že to druhé. Podle něj testy selhaly kvůli nedostatečné výšce, ze které byly figuríny shazovány. Obrátil tedy svoji pozornost k architektonickému zázraku svého města, Eiffelově věži. Stála vysoko, její kovový rám prořezával pařížskou oblohu, ideální výška pro jeho experiment.
Rozhodující den: 4. února 1912
Franz Reichelt vymyslel nositelný padákový oblek
4. února 1912 začalo chladné a jasné počasí. Reichelt, oděný do padákového obleku, se přiblížil k Eiffelově věži nikoli s figurínou, ale s odhodláním vyzkoušet oblek na vlastní kůži. Navzdory protestům přátel a kolemjdoucích zůstal ve svém přesvědčení neochvějný.
Z první plošiny Eiffelovy věže, přibližně 200 metrů nad zemí, Reichelt pozoroval své město. Ranní vítr mu čechral vlasy a dav lidí pod ním hleděl se zatajeným dechem. Po chvíli váhání a hlubokém nádechu Reichelt skočil. Paříž sledovala s hrůzou, jak se padák neotevřel. Zem, která byla svědkem nespočtu kroků těch, kteří po ní kráčeli, nyní nesla stopy trpkého zklamání a osudu ztraceného vynálezce.
Paříž v šoku
Reakce na tuto tragédii byly smíšené. Někteří obdivovali Reicheltovu odvahu a duchapřítomnost, jiní zpochybňovali bezohlednost jeho rozhodnutí. Vyvstaly otázky ohledně nedbalosti pařížské policie, která podle všeho udělila povolení k testu figuríny, nikoliv k pokusu na živé osobě. Reicheltův záměr pomoci letcům byl upřímný, ale následně vyšlo najevo, že pokrok v padákové technologii už probíhal jinde.
Reicheltův předčasný skon zdůraznil univerzální pravdu – inovace se pohybuje na hranici mezi genialitou a lehkomyslností. Jeho příběh sice může sloužit jako varování, ale zároveň poukazuje na nezdolného ducha vynálezců a snílků, kteří navzdory všemu jdou za svými vizemi, často za cenu velkých osobních ztrát.
Zdroje: stoplusjednicka.cz, allthatsinteresting.com, onverticality.com
