Dánský přírodovědec Japetus Steenstrup dokázal v roce 1857 správně propojit námořnické pověsti o obřím Krakeonovi s reálným hlavonožcem, jehož pojmenoval krakatice obrovská. Ta je jedním z nejvzácnějších živočichů na zemi, měří kolem 13 metrů a váží více než 250 kg (některé rekordy uvádějí dokonce 17,3 m a přes 900 kg!). Jde o aktivního predátora, který svými gigantickými rozměry potvrzuje, že by teoreticky dokázal stáhnout pár lodí pod hladinu.

V novém století došlo ve výzkumu krakena k velkému pokroku

Krakatice obrovská má největší oko v živočišné říši, jeho průměr je přes 30 cm, což odpovídá velikosti lidské hlavy. Zvíře o velikosti autobusu nahání hrůzu i dnes. V jeho prospěch nehrají jen obří rozměry ale také jeho inteligence. Naštěstí nás může uklidnit fakt, že se krakatice schovávají hluboko v moři, až 1200 metrů pod hladinou. Je to až k neuvěření, ale do 21. století se nepodařilo krakatici vyfotografovat nebo nafilmovat, natož odchytit živou! Jediným a největším důkazem, jaký kdy vědci měli, byly kusy rozkládajících se tkání, které moře vyplavilo na pobřeží.

Nové tisíciletí přineslo spoustu nových informací. V roce 2013 dokázali experti z Kodaňské univerzity získat a přečíst mitochondriální DNA ze 43 vzorků tkáně krakatic z celého světa! Výsledky tohoto výzkumu odhalily, že ačkoliv se krakatice nachází ve všech oceánech světa, patří všechny pouze k jednomu jedinému druhu.

Fantastický průlom však nastal v loňském roce! Mezinárodnímu týmu vědců se podařilo něco, co ostatní považovali za nemožné, asi jako spatřit samotného krakena. Získali jadernou DNA krakatice, z níž se dá vyčíst mnohem víc informací než z „pouhé“ mitochondriální DNA. Jaderná DNA je však méně odolná, a právě proto to dlouhé roky vypadalo beznadějně. Předchozí důkazy byly často části těl rozkládajících se zdechlin, které se obvykle uchovávaly naložené do lihu nebo formalínu, zkrátka chemikálií, jež sice zabránily dalšímu rozkladu, ale také zničily prakticky veškeré molekuly DNA. Na vědce se ale usmálo štěstí, když rybářská loď nedaleko Nového Zélandu objevila uhynulého jedince, kterého vylovila a následně ihned zamrazila! Jeho DNA tak zůstala v téměř nepoškozeném stavu.

Kraken je vysoce inteligentní. Porovnání s naším mozkem

Světlo světa už spatřily první výsledky zkoumání a nutno říct, že už ty jsou velmi zajímavé! Krakatice mají ve svém genomu přibližně 2,7 milionu párů bází, chemických sloučenin, v jejichž pořadí je zapsán genetický kód. Je tedy docela velký, když vezmeme v potaz, že lidský genom má 3,2 páru bází. Další fakt, který dokazuje, že se jedná o vysoce inteligentní stvoření, jsou hojně se vyskytující geny protokahedriny, které se podílejí na vývoji komplexního mozku. Pro bezobratlé živočichy nejsou typické, zato se často vyskytují v genomech obratlovců včetně člověka.

Další pozoruhodnou skupinou genů, kterou se v Krakenově genomu podařilo najít, jsou takzvané reflexiny. Ty jsou zase známé jen od hlavonožců a zřejmě jsou zodpovědné za jejich schopnosti měnit barvu. Podle toho by se měla i krakatice obrovská v případě potřeby zakamuflovat tak, aby splývala se svým prostředím.

Přinese další výzkum také odpovědi na otázky, které mnoha biologům nedají spát? Například, jak to že jsou tito hlavonožci tak velcí, jak rychle rostou nebo kolika let se mohou dožít?

Zdroje: www.reflex.cz, www.abicko.cz, www.obri-oceanu.com