Ale začněme od začátku. Nejdříve byla studánka. Se zázračnou vodou, která s pomocí Boží uzdravovala středověké poutníky. Známa už prý byla i v dobách pohanských. Prý již v roce 1200 ji kryla malá kaple.
3 v 1
Posléze, když už tato kaple nedostačovala, došlo k výstavbě nynější studniční kaple s polygonálním kněžištěm a přiléhající mohutnou sakristií. Zázračná studánka lákala stále více a více poutníků a tak okolo roku 1480 došlo k založení výstavného chrámu, který odpovídal významu místa.
V duchu stavební hutě Lorenze Speninga (v letech 1456–1458 budoval Svatoštěpánský dóm ve Vídni) vznikal nádherný a monumentální kostel, který měl původní studniční svatyni zcela překrýt (a zlikvidovat). Ale nestalo se tak. A proto si dnes můžeme prohlédnout kostel, jehož nesourodost je zřejmá i laikovi. Budování mohutného trojlodí s nádherným portálem a masivní věží se zastavilo před studniční kaplí, která tak zůstala zachována.
O tom, jak měla výstavba pokračovat, se můžeme přesvědčit na východní stěně nového kostela, která je pouze provizorní a vystupují z ní ozuby, na které mělo navozovat monumentální kněžiště v místech studniční kaple. To však není vše, k jižní stěně lodi byla po dokončení trojlodí přistavěna kaple s trojbokým závěrem. Zajímavostí je, že její umístnění respektuje plánované monumentální kněžiště nového kostela. Z venku se tak vlastně díváme na tři nesourodé svatyně v jednom.
Oltář jako žádný jiný
A co teprve návštěva interiéru. V honosné nové trojlodní prostoře je možné obdivovat řadu kvalitních architektonických článků a téměř bizarně umístněný hlavní oltář při provizorní zdi v zazděném triumfálním oblouku. To nejpůsobivější se však skrývá v nejstarší části. Ve staré kapli je možné slyšet zurčící vodu památné studny se starým kamenným roubením. Až v roce 1993 byla objevena druhá studna.
Kostel v Hnanicích tak patří mezi nejoriginálnější sakrální stavby u nás, ale v celém křesťanském světě a je srdeční záležitostí nejen mojí, ale i řady dalších odborníků přes naši křesťanskou minulost.