Emoce v kosmické samotě
Když pomyslíme na astronauty, vybaví se nám představa odvážných mužů a žen, jak se vznášejí nad zemskou atmosférou, obklopeni rozlehlým vesmírem. Jenže ve chvíli samoty a rozjímání se ani nejneochvějnější astronaut často neubrání naprostému dojetí nad tím vším. Země, malá modrá skvrnka ve vesmírné prázdnotě, v nich dokáže vzbudit emoce, na které je žádný výcvik nedokáže plně připravit.
Slzy v beztížném stavu
Mnohé ale možná napadne, zda vůbec mohou astronauti ve vesmíru plakat? Odpověď překvapivě zní ano. Astronauti jsou koneckonců lidské bytosti a jako všichni lidé prožívají celou škálu emocí. Emocionální dopad pobytu ve vesmíru může být hluboký a je přirozené, že mohou téct slzy. Co se však stane, když astronaut roní slzy v beztížném stavu ve vesmíru? Pláč má naprosto jinou podobu!
Jak funguje slzení v očích?
Slzy, slané kapičky, které se nám v očích objevují, když nás přemáhají emoce, pocházejí ze slzných žláz. Mají mandlový tvar a produkují nejen slzy, ale také vytvářejí tenkou vodní vrstvu nad okem, která ho udržuje vlhké. Ve vesmíru, pokud nedojde ke klinickým stavům, mohou astronauti skutečně ronit slzy. Absence gravitace ve vesmíru však mění tento všední úkon v něco mimořádného.
Na Zemi gravitace zajišťuje, že když pláčeme, slzy se nám poslušně kutálejí po tvářích a sledují obrysy našeho obličeje. Na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) však gravitace neexistuje. ISS je prostředí s mikrogravitací, což znamená, že předměty v ní se volně vznášejí, pokud nejsou pevně ukotveny. To se týká i tekutin, jako jsou slzy, které se astronautům derou do očí.
Bez gravitace se kapaliny chovají jinak. Neproudí ani nepadají, místo toho se jejich molekuly pohybují v neregulovaném, volném stavu. Když tedy astronaut ve vesmíru pláče, slzy mu nestékají po tvářích jako na Zemi. Místo toho se do popředí dostává povrchové napětí.
Vliv povrchového napětí
Povrchové napětí, vlastnost kapalin, jako jsou slzy, způsobuje, že se molekuly na povrchu kapaliny vzájemně přitahují. Bez gravitační síly, která by slzy stahovala dolů, tvoří malé, těsné kuličky. Tyto drobné třpytivé koule emocí se vznášejí kolem astronautových očí a tváří a vytvářejí surrealistickou vizuální podívanou. Aby si astronauti vyčistili zrak, musejí plovoucí kapky slz opatrně setřít hadříkem nebo kapesníkem.
Slzy na videu
Zajímá vás, jak tento jedinečný jev vypadá? Astronaut Chris Hadfield jej kdysi předvedl na videu z ISS a poskytl tak fascinující pohled do světa slz v mikrogravitaci.
Závěrem lze říci, že astronauti ve vesmíru skutečně mohou plakat, ale slzy se jim nevalí po tvářích známým způsobem. Místo toho tvoří fascinující koule, které se vznášejí kolem jejich očí a tváří, což je pozoruhodný důkaz zvláštností mikrogravitace. Zatímco na Zemi gravitace zajišťuje, že naše slzy tečou a emoce jsou vizuálně vyjádřeny, absence gravitace ve vesmíru mění tento jednoduchý akt v úchvatnou ukázku dynamiky tekutin.
Zdroje: futurism.com, wxresearch.org, lunarsail.com
