Dobrovolní pokusní králici
Astronaut Scott Kelly se sám nabídnul, že se on a jeho jednovaječné dvojče Mark, bývalý astronaut, oba zúčastní výzkumu o vlivu dlouhodobého letu do vesmíru na lidský organismus. Zatímco Scott se v letech 2015-2016 vznášel 340 dnů ve stavu beztíže na palubě Mezinárodní vesmírné stanice ve výšce zhruba 400 kilometrů nad Zemí, Mark byl vystaven běžnému prostředí v podmínkách gravitace. Pro porovnání výsledků mělo nesmírný význam to, že jsou dvojčata, tedy jsou geneticky shodní.
Výsledky zkoumání po návratu na Zem
Nebylo překvapením, že dlouhý pobyt ve vesmíru je pro člověka zátěží v mnoha směrech. Vědělo se, že může způsobit řídnutí kostí a oslabení svalů, proto astronauti před letem do vesmíru musí velmi intenzivně cvičit. Díky Kellyho ročnímu pobytu v kosmu vědci zjistili, že může vyvolat i změny v genech, rozbouřit imunitní systém, otupit uvažování a paměť, působit na oči, tepny a střevní mikroflóru. Hmotnost srdce Kellyho se ve vesmíru zmenšila o 27 procent. „To se může zdát znepokojivé, ale to jen ukazuje, jak je srdce přizpůsobivé,“ vysvětluje B. Lavine profesor interní medicíny, „… na Zemi pumpuje srdce krev nahoru, proti gravitaci, ve stavu beztíže se srdce tolik nenamáhá, tak se zmenší na odpovídající velikost.“ Srdce na Zemi pak opět „přibere“, ale zatím není jasné, zda jsou ostatní uvedené změny trvalé. I po půl roce některé Kellyho geny zůstaly ve vesmírném režimu, imunitní systém byl stále v pohotovosti. I dál měl sníženou krátkodobou paměť a logické uvažování.
Scott a Mark
A jak se po návratu na Zem cítil Scott?
V rozhovoru pro deník The Washington Post uvedl, že po přistání měl pocit, že má chřipku, několik týdnu mu bylo špatně, což ovlivnilo i jeho uvažování. „Přizpůsobit se životu na Zemi bylo těžší, než se přizpůsobit životu ve stavu beztíže,“ řekl. Ve svých pamětech napsal, že po návratu trpěl kožní vyrážkou, pálením, měl strašně oteklé nohy a žaludeční nevolnost. „Když jsem byl nahoře, cítil jsem se mizerně…, ale při návratu jsem se cítil mnohem hůř,“ řekl novinářům z The Post. Po měsíci mu začalo být lépe, ale až po osmi měsících se začal cítit dobře. Po čtyřech letech už neměl žádné příznaky, které by mohly mít souvislost s jeho pobytem ve vesmíru, jen to zanechalo nějaká poškození zraku, ale vidí prý dobře. A kdyby mu někdo řekl: „"Hej, chceš letět do vesmíru?“ Řekl by: „Jasně, rozhodně. Podle toho, na čem bych startoval. Nechtěl bych nasednout do děla a nechat se vystřelit jako dělová koule," a dodává: „Muselo by to dávat nějaký smysl… Jestli znáte někoho, kdo má vesmírnou loď a potřebuje pilota…“
A co lety na Mars?
Vědci mají před sebou ještě dlouhou cestu za dalšími poznatky o působení vesmíru na člověka. Let na Mars a zpět by trval asi třicet měsíců. Cestovatelé by byli vystaveni kosmickému záření i záření ze slunečních erupcí, která by poškodila jejich DNA. Zatím se pouze astronauti měsíčních misí dostali mimo ochranné magnetické pole Země, ale byli tam pouze několik dní. Kelly byl na nízké oběžné dráze. Pro další výzkum je nezbytné, aby astronauti strávili delší dobu nad hranicí atmosféry. A záření nad ní představuje problém. A tak zájemci o mise na Mars mají ještě hodně, hodně času plnit své pokladničky, aby si splnili svůj sen.
Zdroje: time.com, www.smithsonianmag.com, www.washingtonpost.com, www.nationalgeographic.com
