Střety s kosatkami
Kosatky se u pobřeží Španělska a Portugalska objevují během letních měsíců, kdy je do vod Gibraltarského průlivu přilákají hejna tuňáků. Zdejší populace těchto mořských savců zde není velká. Od roku 2020 se však kromě ryb také zajímají o plachetnice a jachty. K lodím se buď jen přiblíží, nebo „zaútočí“, i když většina vědců tyto střety útokem nenazývá. Počet případů však vzrůstá. Zdaleka převyšuje už dvě stovky. V letošním roce jich bylo tolik, že úřady jachtařům doporučily, aby během noci nezůstávali na moři. O střetech píšou i odborné časopisy a na Facebooku „svědci“ sdílejí své zážitky a rady, jak se kosatkám vyhnout.
Pozor, černobílá!
Zážitek s přímým setkáním s touto černobílou velrybou popsal, například, M. Evans. S kolegy vyplul z Ramsgate v Anglii. Mířili do Řecka. Necelých 40 kilometrů od španělských břehů se večer plavili na vítr, zároveň ale nechali běžet motor. Najednou se kormidlo začalo prudce zmítat tak, že Evans, který měl hlídku upadnul. A pak spatřil „černobílé“ a kusy kormidla na hladině.
Ať jsou inteligentní kosatky jen zvídavé či si jen hrají, střet s nimi není zrovna příjemný
Jednou si kosatky pohrály s jachtou, která měla namířeno na Madeiru. Na palubě byli E. K. Storksonová a její otec. V noci ji vzbudil prudký náraz do lodi. Vyšla na palubu a spatřila několik kosatek. Pak se kormidlo prudce otočilo a jedenáctimetrová loď změnila směr o 180 stupňů. Storksonová později svůj zážitek popsala slovy: „Opakovaně do nás narážely … mysleli jsme si, že se jedná o koordinovaný útok.“ Zhruba po čtvrt hodince velryby odpluly a zanechaly po sobě ulomené kormidlo. Storksonovi naštěstí měli náhradní a mohli doplout do přístavu a loď si nechat opravit.
Ocitnout se na moři bez možnosti ovládat loď nepatří k příjemným zážitkům, ale situace může být i nebezpečná, zvláště za nepříznivého počasí. Několik lodí poté, co jim kosatky zničily kormidlo, musely být odtaženy. Jiná loď dopadla hůř. Plachetnici s pětičlennou rodinou na palubě kosatky necelých 10 km od portugalského pobřeží zničily natolik, že se začala potápět. Rodinu zachránila rybářská loď. Během několika málo hodin se tito zubatí mořští savci zaměřili na další loď se dvěma spícími na palubě. Opět poškodili kormidlo a loď musela být odtažena do doku.
Vědci se domnívají, že si kosatky jen hrají
Většina setkání kosatek s plavidly se odehrává poblíž Gibraltaského průlivu. Dle R. de Stephanise ze španělského centra pro výzkum kytovců je případ Storksonových výjimka. Ti pluli u břehů Francie. Vědci totiž předpokládají, že ničení kormidel má na svědomí několik jedinců ze stejného hejna. „Opravdu nerozumím tomu, co se tam stalo,“ přiznal de Stephanis. „Je to příliš daleko. Myslím si, že by se tam (kosatky) nevypravily na pár dní a pak se vrátily.“ Dál pak vysvětlil, že se výzkumníci domnívají, že se kosatkám líbí tlak vody kolem lodního šroubu. „Když tedy narazí na plachetnici, která nemá puštěný motor, jsou tak trochu frustrované a proto rozbijí kormidlo“. De Stephanis se domnívá, že kormidla ničí mladí samci a že až dospějí, nebudou mít čas „hrát si s plachetnicemi“, protože zaujmou svou roli v hejnu při lovu potravy.
Všeobecně mají ale vědci za to, že se nejedná o agresivní chování (2022). A. López z Atlantic Orca Working Group pro Newsweek vysvětlit, že způsob jejich pohybu a jednání to vylučují. Má za to, že si hrají s delfíny. Dokazuje to i několik snímků a svědectví. V několika případech se kosatky blíží k lodi spolu s delfíny. „Přestože se delfíny neživí, kdyby byly kosatky agresivní, delfíni by se k nim nepřibližovali...“ Že by se kosatky jen vytahovaly? López se domnívá se, že jsou lodě pro kosatky cizí předmět a jen se s ním chtějí seznámit. Tyto střety nazývá interakce.
Odborník na mořské savce a lektor biologie L. Rendell si myslí, že se jedná o „módní kulturní výstřelek“. Hra, která se vyvinula u této skupiny. Jako příklad uvedl, že „… několik let u amerického státu Washington některé skupiny kosatek bez zjevného důvodu přenášely mrtvé lososy a pak přestaly." Že je to hra je přesvědčený i výzkumník z Britské Kolumbie J. Towers. „… na pohybujících se částech něco je. Možná proto se zaměřují na kormidla. Až budou mít svůj vlastní dospělý život, pravděpodobně to přestane.“ Dle Towerse takové hry mají ve společnosti kosatek tendenci přicházet a odcházet z módy. „… v populaci, kterou studujeme v Tichém oceánu, máme mladé samce, kteří často interagují s pastmi na krevety a kraby," říká, „...to je už několik let módní záležitost."
Ať jsou inteligentní kosatky jen zvídavé či si jen hrají, střet s nimi není zrovna příjemný. Takže jachtaři a plachtaři můžou jen doufat, že gibraltarské kosatky brzy zmoudří a ze svých her vyrostou.
Zdroje: www.npr.org, www.newsweek.com, www.newsweek.com
