Příslušníci tajemného kmene Korowai žili v korunách stromů hluboko v nepřístupné džungli jihovýchodní indonéské provincie. Byli zcela izolováni od zbytku světa, kanibalismus byl pro ně dříve ničím neobvyklým a pravděpodobně ještě dnes praktikují určité velmi podobné rituální obřady.
V izolaci ve svém světě
Kromě toho jsou dnes Korowaiové známi i tím, že si budují velmi netradiční obydlí, a to v korunách stromů. Jejich chatrče se často vznášejí e výšce neuvěřitelných 40 metrů, díky čemuž si i vysloužili přezdívku „stromoví lidé“.
Kmen Korowai byl objeven v 70. letech minulého století, a tehdy i navždy skončila jeho naprostá izolace. První zaznamenaný případ setkání západní civilizace s tímto kmenem byl až v roce 1974, kdy skupina vědců podnikla expedici do této oblasti. Vědci zde tehdy provedli základní pozorování a zaznamenali si některé překvapivé objevy, jež si později vyžádaly další zkoumání. Až do té doby mezi Korowai a západním světem nebyl zaznamenán žádný kontakt, a je dokonce pravděpodobné, že si kmen ani nikdy neuvědomil, že by někde kolem nich mohl existovat i jiný svět. Někteří z nich až do 70. let pravděpodobně nikdy v životě neviděli bílého člověka.
Korowaiové se živí lovem i kanibalismem
Život 40 metrů nad zemí
Stromové domy, jež bychom dnes moderně nazvali treehouse, jsou konstruovány a umístěny na kůlech, které byly navrženy tak, aby chránily členy před konkurenčními vesnicemi. K těmto základním obydlím je možné dostat se pouze po dřevěných žebřících umístěných proti kůlům. Jinak není možné se k nim dostat.
K lovu používají Korowaiové primitivní nástroje
Centrální nosná tyč obydlí pochází ze stromu Banyan – obvykle se jedná o nejsilnější strom v oblasti, do jehož koruny se nejprve musí zbudovat žebřík. Poté je nutné korunu prořezat jednak proto, aby tak vzniklo místo pro nový dům, který má asi 4 × 10 metrů, a také proto, aby se stavba ve větru příliš nekymácela.
Ságové palmy
Naopak na podlahu a stěny je použita kůra ságové palmy, a i střecha je vyrobena z listů sága. Ságová palma poskytuje Korowaiům nejen stavební materiál, ale také jednu ze základních potravin. Korowaiové si svá obydlí i celou vesnici pečlivě chránili. Do výšek je vyhnalo i neustálé nebezpečí záplav z každodenních dešťů, komáři přenášející malárii a útoky nepřátel. Domy na stromech jsou navíc otázkou prestiže. Čím výš je dům postaven, tím větší vážnost a obdiv mají jeho obyvatelé. Domy musí přitom stavět velmi často, zhruba každé dva tři roky. V džungli je vysoká vlhkost vzduchu a dům po této době začíná hnít.
Korowaiský dům pojme velkou rodinu
Domy – výstavba je rituál a prestiž
Samotná stavba domu je velmi impozantním a prestižním procesem, protože Korowaiové používají nástroje, jež známe z doby kamenné. V jejich použití jsou stromoví lidé neuvěřitelně zruční a obratní, protože pokud by při stavbě spadli, jednoznačně by nepřežili. Pohybu ve výškách a obratnosti se učí již od naprostého dětství: Ani docela malé děti nespadnou a jejich rodiče je dokonce nechávají samotné prozkoumat nový dům a jeho nebezpečí a limity.
Výstavba domu ve stromě je prestižní záležitost
Zhruba za dva týdny je dům hotov. Pracuje na něm kolem 40 dělníků, kteří spotřebují 30 ohromných svazků palmových listů, 16 velkých rolí kůry a 5 kilometrů ratanových lián, které nahradí šroubky a hřebíky. Při stěhování lezou nahoru nejprve muži, aby nemohli ženám koukat pod sukně, a nastěhování se slaví ceremoniálním rozděláním ohně, což je v případě výhradně dřevěné chatrče poněkud paradox.
Ohniště – významná část domu
Zpracování pokácených stromů použitých pro stavbu domu je vysoce organizovanou prací, ve které mají všichni, včetně žen a dětí, své úkoly. Pomáhat chodí i sousedé. Veškerý zpracovaný materiál se musí po žebříku a na liánových lanech vytahat nahoru, kde muži staví nejdříve konstrukci z větví a tenkých kmenů, potom stěny a podlahy z kůry, a samozřejmě střechu. Ta se vyrábí z důmyslně seskládaných palmových listů.
Ohniště je jediné místo ve stromovém domě, jež vyžaduje hliněný podklad
Dům bývá rozdělen na dvě části. Jedna slouží mužům a druhá ženám a dětem, jelikož obě skupiny spí i jí odděleně.
Každá část domu má své ohniště. Jeho stavbě je věnována zvláštní pozornost, aby byl dům ochráněn před požárem. Proto pod ohništěm musí být hliněná podlaha.
V zajetí démonů
Vše kolem Korowaiů je specifické, ale samozřejmě nejtajemnější je jejich duchovní život.
Mnozí z kmene Korowai dodnes věří, že cizinci přinášejí démony a zlé duchy. A údajně praktikují již zmíněný kanibalismus. Papua je tímto zvykem velmi známa, a právě kmen Korowai je jedním z posledních známých kmenů na světě, kde bylo lidožroutství praktikováno. kteří byli lidožrouti. Právě kvůli víře ve zlé duchy bylo nutné zabít a sníst každou osobu, o níž si Korowaiové mysleli, že patří khakuovi neboli démonovi.
Ženy vyrábějí primitivní nástroje
Stejně tak hraje velmi důležitou roli v životě Korowaiů čarodějnictví; zatímco křesťanští misionáři žili v této oblasti od konce 70. let minulého století a úspěšně převedli některé Korowaie na křesťanství, mnozí se dosud zdráhají vzdát svých tradičních duchovních názorů. Věří, že démoni jsou stejně skuteční jako oni sami a že jakákoli smrtelná nemoc je přinášena právě jimi. Samozřejmě nevěří na očkování ani infekční či civilizační nemoci.
Již malé děti Korowaiů se učí pohybovat mrštně v korunách stromů
Ženy se vdávají s prví menstruací
Ale svou víru samozřejmě mají. Naopak věří v duchy svých předků a v jistou formu reinkarnace a mají mnoho rituálů, kouzelných zvyků a tradic.
Korowaiské ženy se vdávají v okamžiku první menstruace
Jednou z nich je i to, že ženy se vdávají po první menstruaci, zatímco muži mají sklon neoženit se, dokud jim není 20. let. Většina korowaiských žen je proto vdaná již v raném dospívání, ihned poté, co začne menstruovat.
Proto Korowaiové žijí v komunitě. Každý stromový dům obvykle pojme až 15 lidí, takže zde pospolu žije muž, jeho manželka nebo manželky a jakékoli svobodné děti. Jakmile je žena vdaná, je považována za dospělou a musí opustit rodinný dům a žít se svým manželem.
orowaiové uctívají původní hodnoty a věří na duchy
Korowaiové se samozřejmě živí převážně lovem. K útoku na zvířata i lidi používají luk a šípy, bez jakékoli západní technologie nebo infrastruktury. Stejně primitivní, jako je sám lov ve své původní formě: Korowaiové totiž používají stejný luk a šípy nejen na lov zvířat, ale i lidí a dalších nepřátel, nezvaných klanů, nevítaných cizinců či vetřelců.
Korowaiové jsou samozřejmě neuvěřitelně sžití s džunglí, v niž žijí a jež je obklopuje.
Zdroje:
