Zelený žahavec

Pro někoho léčivá bylina, pro jiného nevzhledný a protivný plevel. Ať tak či onak, žahnutí naší kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) je v porovnání s popálením té „cizinky“ pouhým polechtáním. Obě rostliny mají společnou snad jen čeleď. Obě patří do kopřivovitých. Ta „cizí“ kopřiva je kopřivák morušovitý (Dendrocnide moroides). Ve své domovině je známý jako žahavý gympie-gympie. Název pochází z jazyka domorodých obyvatel Gubbi Gubbi z jihovýchodního Queenslandu. Má ale mnohem horší pověst, než naše kopřiva. Můžou za to její jemné ale ostré žahavé chloupky, kterými je porostlá.

Roste v prosluněných vlhkých nížinných lesích a podél potoků a cest na severovýchodním pobřeží Austrálie, Novém Jižním Walesu, Queenslandu, dále na Nové Guinei a Moluckých ostrovech. Je to keř nebo stromek s dřevnatým útlým kmenem. Kvete téměř celý rok. Plody jsou drobné růžové až nafialovělé nažky, které připomínají moruše. Až dvacet centimetrů dlouhé řapíkaté listy jsou zoubkované podobně jako u ostatních kopřiv. Bodnutí toxickými „žihadly“ rostliny je nesmírně bolestivé a postižený trpí až několik měsíců.

Jako stovky žihadel

Kopřivák morušovitý je považován za nejjedovatější rostlinu Austrálie. Stejně jako u naší kopřivy, dochází při kontaktu k požahání. Popálení kopřivákem morušovitým je nesmírně intenzivní, silné pálení neustupuje, ale naopak se stupňuje. Může trvat několik hodin až dnů, dokonce i týdnů až měsíců. Postižené místo zarudne, objeví se rudé skvrny. Nesnesitelné pálení se může objevit i v místech, která nebyla zasažena. Někdy dochází i k bolestivému otoku lymfatických uzlin v podpaždí.

Při žahnutí se do těla dostane velké množství jemných ale ostrých vláken se žahavou látkou podobnou neurotoxinu. Trichomy rostliny se zapíchnou pod kůži a zůstávají v těle. I několik let při změně teploty nebo při kontaktu s vodou do těla opět uvolňují koktejl jedů – tím spouští podráždění či bolestivé pálení.

Nebezpečí nehrozí jen při pouhém kontaktu s rostlinou. Zasažen může být člověk, aniž by se rostliny dotknul. I za mírného povětří se chloupky neustále uvolňují do ovzduší a pokud se člověk nachází v okolí, můžou způsobit podráždění očí, slzení, kýchání, kašel.

Zdroj: Youtube

A pomoc?

Příčina intenzivní bolesti je stále předmětem vědeckého výzkumu. Zatím ji nelze zmírnit žádným lékem proti bolesti. Jako první pomoc se doporučuje odstranění chloupků zapíchnutých do kůže depilačním voskem či lepící páskou. Není to metoda úspěšná, protože jsou chloupky kopřivce tak jemné, že se kůže obvykle „zatáhne“. I různé způsoby „léčby“ nejsou příliš účinné. Jako lokální anestetikum se používají papájové či lidokainové masti. Mají však jen dočasný účinek.

Kopřivec a živočichové

Kopřivec má stejně neblahé účinky na psy, koně či jiná zvířata. Jsou zdokumentovány případy, kdy byli zasažení koně tak šílení, že museli být zastřeleni. Domácí fauna je zřejmě imunní. Kopřivec morušovitý je hostitelskou rostlinou larvy motýla bělopáska. Jeho listy se živí řada brouků a jiného hmyzu. Plody jsou potravou mnoha ptáků, kteří semena roznášejí v trusu. Do volné přírody prostě kopřivák patří a člověk se mu musí obloukem vyhnout.

Zdroje: toxicology.cz, en.wikipedia.org