Téma vhodnosti či nevhodnosti zachování památek na dobu socialismu je stále živé. Zatímco jedni by se rádi zbavili jakékoliv připomínky té doby, jiní oponují myšlenkou, že není vhodné snažit se zmiňované období vymazat z paměti lidí. Sochy a další díla, která tehdy vznikala, vypovídají o myšlení a směřování tehdejšího režimu mnohdy víc, než obsáhlá literární díla a politologické rozbory. Jednu takovou sochu mají také v Ostravě, konkrétně v obvodu Ostrava – Jih.
Prodat nebo neprodat?
Jde o plastiku, nazvanou Památník budování socialismu, zkráceně také jednoduše Komunisté, od hlavního autora Miloše Axmana. Co s ohromnou připomínkou doby, kterou si mnozí z nás připomínat raději nechtějí? Ostravská radnice se před několika lety rozhodla, že pozemek i se sochou prodá developerovi. Jako všechny podobné plánované změny, i tato rozpoutala novou diskusi. Jak aktuálně potvrdila tisková mluvčí radnice obvodu Ostrava – Jih, Mgr. Gabriela Gödelová, více než dvouletá snaha o prodej se zatím nesetkala s úspěchem, a tak zůstává vše při starém. Komunisté stojí na svém místě a lidé diskutují…
Tvorba Miloše Axmana dokonale odpovídala tehdejším potřebám - zde Rudoarmějci v Hrabyni
Kontroverzní autor i dílo
Co na této soše místní tak pobuřuje, že usilují o její odstranění? Jde jak o téma, tak i o osobu jejího tvůrce. Miloš Axman byl totiž komunistou tělem i duší. To mělo dvě stránky. Tu první a velmi nebezpečnou četl za druhé světové války, kdy jeho příklon ke komunistům znamenal neustálé ohrožení života. Tito lidé byli pro nacistický režim velmi nebezpeční, a proto se s nimi Němci také snažili co nejrázněji vypořádat. Vše se ale otočilo po skončení krutých válečných let, kdy se komunisté dostali v Československu k moci a jejich členové a příznivci měli otevřenou cestu na výsluní, často i na úkor zdatnějších nebo nadanějších, kteří ale zvolili „špatný směr“. Tak se dostal ke své umělecké moci i Miloš Axman.
Nepohodlný vítěz a rychlá náhrada
Když byla v roce 1971 vypsána soutěž na Památník budování socialismu, ukázalo se jako nejlepší jiné dílo. Šlo o návrh autorů Jiřího Myszaka a Radima Ulmanna, kteří samozřejmě také splnily všechna očekávání od takové trvalé připomínky vyhlídky na lepší zítřky. Všechno by vyhovovalo – kromě Jiřího Myszaka, který neměl ten správný kádrový profil. Jeho kolega ale bez něj nehodlal dílo tvořit, čímž si i on zavřel další cestu. Bylo rozhodnuto, že se na určeném místě zkrátka bez dalších diskusí objeví socha od Miloše Axmana. Není divu, že se v uměleckých kruzích takový verdikt nesetkal s radostným přijetím, což trvá dodnes.
Kopie, ale mnohem větší
Socha, kterou Miloš Axman pro Ostravu vytvořil, a o jejímž osudu se nyní rozhoduje, je zvětšeninou stejného díla, které již v té době stálo v Brně na Moravském náměstí. Nyní tedy měli i v Ostravě svůj socialistický symbol, skládající se ze tří postav, a to revolučního dělníka, atomového vědce a ženy s družicí. Na jednom místě se tak ocitly všechny tehdy opěvované světy, a to byl samozřejmě záměr. Snad jen zemědělec, který býval součástí takových vyjádření, se někam ztratil. Jak to bude se sousoším dál? To ukáže jen čas...
Zdroje: a2larm, idnes, ostravskesochy
Sledujte nás v Google Zprávách