Logopedi stále ještě neznají způsob, jak stoprocentně zbavit každé dítě koktání. Tímto problémem se zabýval už ve 30. letech 20. století psycholog Wendell Johnson z univerzity v americké Iowě, jehož samotného koktání trápilo celý život. To byl také důvod, proč se snažil odhalit příčinu této vady. Přes veškeré výzkumy došel k závěru, že nejde o vrozenou poruchu, ale nezvládnutý proces učení řeči. Své vlastní domněnky se rozhodl ověřit v experimentu, jenž je v současnosti označován za jeden z naprosto odstrašujících případů zneužití vědecké profese.
Co je to koktavost?
Koktavost je řečová porucha, při níž je plynulost řeči neúmyslně přerušována opakováním jednotlivých slabik či částí slov nebo jejich nechtěným prodlužováním. Řeč je v některých případech proložena nežádanými pauzami, kdy koktavý člověk není schopen vydat přes všechnu snahu žádný zvuk. Lidé, kteří tímto problémem trpí, vědí moc době, co chtějí říct. Bohužel však nemohou…
Střílení revolverem u hlavy nebo elektrošoky
Doktor Wendell Johnson začal svůj výzkum celkem neškodně. Nejprve vsadil na obyčejné odběry krve, diagnózu reflexů a testy inteligence. Zprvu si myslel, že koktají pouze méně inteligentní jedinci, to se však nepotvrdilo. Na vině nebyla ani úzkost zkoumaných lidí. Právě naopak! To koktání v nich tento pocit začalo vyvolávat. Následně Johnson přitvrdil a začal střílet z revolveru u uší pacientů. Ale ani šok je nevyléčil. Selhal další zaručený recept, a to elektrošoky.
Zafixování ruky k tělu a alkohol
Následně dospěl Johnson k hypotéze, že vznik koktavosti je provázán s lidskou fyziologií, respektive uspořádáním pravo a levorukosti. Podle této teorie by si přeučený levák narušil systém nervových drah, což by se odrazilo v koktavosti.
Takový názor ho přiměl k tomu, že zařídil, aby si třicet studentů Iowské univerzity, jenž vadou řeči trpělo, nechalo na dva týdny zafixovat dominantní ruku k tělu. Ani tento experiment nevyšel. Rozhodl se proto zkusit alkohol a jeho vliv na řečový projev a případné patologie. Nikam se však neposunul. Měl proto přijít ten vůbec nejohavnější způsob jeho výzkumu…
Zrůdná studie s nebohými sirotky
Johnson si pro účely svého hrůzného experimentu, později zvaného také jako Zrůdná studie, vybral 22 sirotků ve věku od 5 do 15 let ze státního ústavu v Davenportu. Vzhledem k tomu, že tyto děti neměly rodiče, o jejich zapojení do několikaměsíčního projektu rozhodoval stát. Ani jednomu však nebylo sděleno, že se účastní výzkumu. Všechny děti měly za to, že jde o běžnou terapii. Johnsonovi pomáhala asistentka Marie Tudorová, jež později celý experiment popsala.
Jak výzkum probíhal?
Vybrané děti byly rozděleny do dvou skupin. Na jednu z nich působili lidé, kteří se tohoto výzkumu účastnili, pozitivně, na druhou negativně. Na začátku netrpěly zdaleka všechny děti vadou řeči, u některých byla záměrně vyvolána a následně jim bylo sdělováno, že je vše v pořádku, že se z toho časem dostanou.
Jak konkrétně tato sezení probíhala? Děti měly přečíst krátký text nebo přednést kousek básničky. Následovala kritika. Některým experimentátoři tvrdili, že budou mluvit jako kniha, i když strašlivě zadrhávali, dalších se pak ptali, co vůbec říkají, že jim nerozumí ani slovo a doporučovali jim, aby radši mlčeli, pokud si nejsou jisti, že to vysloví dobře.
Každé sezení s jedním dítětem trvalo 45 minut a konalo se jednou za měsíc. Experimentátoři, tak měli čas vyhodnotit, kam děti jejich terapie posunula. Ze závěru vyplynulo, že několik dětí, kterým Johnsonova asistentka tvrdila, že začínají koktat, přestalo úplně mluvit, a to i přes to, že před svou účastní na experimentu žádnou vadu řeči vůbec neměly. Důsledkem negativní motivace byly děti frustrované a měly problémy ve škole. Pozitivní motivace nepřinesla vůbec žádné zlepšení. Výsledky tohoto experimentu tak byly naprosto hrozivé. Jedno z dětí ze sirotčince dokonce uteklo, aby se nemuselo lekcí účastnit.
Pokusní králíci byli odškodněni
Ačkoliv kontroverzní experiment potvrdil Johnsonův názor, že koktavost lze vyvolat vnějšími okolnostmi, sám psycholog jeho výsledky nikdy nepublikoval. Celá studie se promlčela až do roku 2001, kdy se v ní začali vrtat investigativní novináři z místního deníku. Iowská univerzita se veřejně omluvila a vyplatila nedobrovolným účastníkům pokusu odškodné ve výši bezmála milionu dolarů.
Zdroje: www.idnes.cz, g.cz, www.stoplusjednicka.cz, www.lifee.cz
