Zdroje: www.ne.cab, en.wikipedia.org
Cestování světem je adrenalin a dobrodružství samo o sobě. Poznávat nové kraje a země by však byl jen poloviční zážitek, kdybychom se přitom nesetkávali s lidmi. Právě lidé, domorodci, starousedlíci, duše národů jsou těmi, kdo dávají našemu cestování nový přídech. A pokud jde o národy už téměř vyhynulé, pak už není co zlepšovat. Jedním z takových dávných kmenů je kmen Apatani, jehož pár posledních příslušníků obývá údolí a stejnojmennou vesnici Ziro ve východních Himalájích v Indii.
Základem obživy Apataniů je zemědělství a pěstování rýže
Žijme jako kmen Apatani
Apatani je jednou z hlavních etnických skupin ve východních Himalájích. Kmen žije ve vesnici ležící ve výšce 1572 metrů nad mořem. Kmen má odlišnou civilizaci se systematickými postupy využívání půdy a bohatými tradičními ekologickými znalostmi správy a ochrany přírodních zdrojů, získávanými po staletí zkušenostmi a tradicí. Apataniové mají v oblasti nejdelší tradici, jež čítá celých třicet generací.
Čtěte také
Apataniové proslulí svými starodávnými zemědělskými praktikami a svou filozofií milující přírodu. Stali se inspirací pro náš svět a moderní vědci kmen neustále zkoumají a vyzývají svět, aby přijal za svůj způsob jejich života.
Kmen Apatani pevně věří v pohanství, což je i jeden z důvodů, proč nepoužívá k práci zvířata.
Jako by se zde zastavil čas, a to i v měnících se dobách. Kmen stále dodržuje své tradice a původní zvyky a žije v systému duchovní víry. Apataniové uctívají slunce a měsíc a věří v duchy, proto i jejich domy jsou zdobeny totemy, jež mají jejich obyvatele chránit před duchy. Stále jsou zde praktikovány šamanské rituály a přinášeny zvířecí oběti.
Staré příslušnice kmene Apatani
Barevná kultura s tradicemi
Domácky bývají Apataniové nazýváni také Tanw nebo Tanii. Dorozumívají se vlastím jazykem apatani, ale též anglicky a hindsky. Jejich kmen žije v oblasti Lower Subansiri v Arunáčalpradéši v Indii a živí se především zemědělstvím – tedy pěstováním mokré rýže, a to podle původních zvyklostí. Rýžové terasy jsou budovány ručně a zavlažovány systémem kanálů a potrubí.
Apatanští lidé jsou velmi barevní – nosí náhrdelníky z korálků, mosazné řetízky a kovové zvonky spolu s těžkými náramky. Ženy, zejména ty staré a starší, nosí bambusové vložky v nose a uších, které jsou nově nahrazovány obrovskými mosaznými nebo stříbrnými prsteny. Oblečení Apatani je rovněž velmi barevné, a i přes jeho jednoduchost precizně propracované. Je vyrobeno z ručně tkaných látek. Muži si zase svazují vlasy uzlem nad čelem pomocí mosazné tyče, která měří 12 palců.
Příslušnice kmene Apatani
Kuchyně - základem je vše vařené
Primárním zdrojem potravy pro Apatanie jsou rýže a ryby, které pěstují na říčkách a potocích mezi svými poli s využitím technik terasového zemědělství. Apataniové jedí všechno vařené: Rýži, zeleninu, mithun, maso i ryby. Zelené chilli a zázvor jsou považovány za důležitou složku jejich kuchyně. Rýže, vepřové maso, ryby a zelenina mohou být považovány za základní potravu kmene. Suddu yo (bambusové maso) je pochoutka, která se vyrábí plněním směsi kuřecího mletého masa a vaječného žloutku do jemného bambusového stonku, v němý je pak vařeno. Apataniové používají ve svých potravinách jen velmi málo oleje a koření.
K jejich stravovacím návykům patří zvyk „užívat“ sůl samostatně. Důvodem je fakt, že sůl nebyla za starých časů k dispozici.
Základem kuchyně Apataniů jsou ryby
Festivaly a tradice
Kmen je známý svou barevnou kulturou s různými festivaly a slavnostmi. Apataniové slaví dva hlavní svátky - Dree a Myoko, z nichž každý je zcela odlišný.
Zatímco zemědělský festival Dree probíhá v červenci a slaví se modlitbami za bohatou sklizeň a prosperitu celého lidstva a je spíše jakousi přehlídkou zvyklostí Apataniů, Myoko je zase festivalem oslavujícím přátelství. Myoko se slaví celý měsíc, od konce března do konce dubna.
Čtěte také
Známé a specifické jsou i složité vzory ručně vyráběných oděvů. Apataniové se vyznačují i umně vyráběnými předměty a výrobky z cukrové třtiny a bambusu, jež hraje pro jejich kulturu klíčovou roli.
Díky všem těmto jedinečným zvyklostem, mezi něž patří i velmi živé, ba dokonce živelné tradiční vesnické rady, zvané bulyañ, se údolí Ziro stalo ojedinělým příkladem živé kulturní krajiny, kde lidé a životní prostředí harmonicky existují společně ve vzájemné symbióze. Staré tradice jsou přitom stále živé.
Dnes již mladé ženy nenosí tradiční ozdoby, ale oblékají se jako normální Indky
Ženy – krásné a znetvořené
Jedním z takovýchto zvyků, jež je stále dodržován, je například „zdobení“ obličejů žen, jež vede k trvalému znetvoření, ale mělo sloužit i jako obrana proti únosům muži z jiného kmene. Obličeje žen Apataniů jsou potetované a zdobené dřevěnými zátkami na místě nosní přepážky. Největšímu respektu se těší staré ženy, které jsou považovány za krásky celého Arunáčalpradéše.
Od roku 1970 jim byly v okamžiku jejich první menstruace implantovány zmíněné nosní zátky, jež je měly ochránit podle kréda „čím krásnější žena, tím větší zátka“. Tímto momentem byla žena považována za dospělou, proto byla nutná i její ochrana. Znetvoření obličeje černým tetováním a černou zátkou mělo odradit jakéhokoli muže od ženina únosu.
Protože se doba změnila, dnes již této rituál vykonáván není. Vláda Apataniům prastarou tradici k jejich velké nelibosti zakázala. Místní mladé ženy a dívky kmene Apatani již vypadají jako tradiční Indky s obvyklým zdobením a oděvy, dávnou minulost připomínají jen vážené stařeny.
