Tutanchamon se nedožil ani dvacítky

Tutanchamon byl egyptský faraon, jenž vládl v letech 1333 až 1323 před naším letopočtem. Překvapivě byl poněkud nevýznamným panovníkem 18. dynastie, který se na trůn dostal už asi v devíti letech a zemřel zřejmě v 18 či 19 letech. Objevitel jeho mumie jednou řekl, že Tutanchamonovým „jediným významným činem bylo to, že zemřel a byl pochován“. Za dobu své vlády se nestihl ničím proslavit a nebýt jeho velkolepého objevení, zůstala by po něm v historii starověkého Egypta pouhá zmínka. Stala se z něj však hvězda a jeho život a smrt jsou probírány ze všech stran. Zejména předčasná smrt a její příčiny vyvolávají u expertů spoustu spekulací…

Používal hůlky, měl rozštěp a zemřel na infekci

Zapeklité diskuze o příčině faraonovy smrti se vedly velmi dlouho. Podle posledních vědeckých poznatků však Tutanchamon pravděpodobně zemřel na infekci, jež se mu dostala do rány v otevřené zlomenině stehenní kosti. Taková zranění si lidé v minulosti způsobili nejčastěji pádem z koně.

Další analýzy DNA přišly s až neuvěřitelně konkrétními informacemi. Tutanchamon měl prý malý rozštěp horního patra. Při chůzi musel zřejmě používat dřevěné hůlky, neboť měl levou nohu kratší než pravou, a trpěl také nadměrným zvětšením mužských prsních žláz.

Od nálezu hrobky uplyne příští rok jedno století!

Hrobka faraona Tutanchamona byla objevena v egyptském Údolí králů před téměř 100 lety, konkrétně 4. listopadu 1922, britským archeologem Howardem Carterem. Díky tomuto velkolepému nálezu mohlo lidstvo částečně porozumět záhadám minulosti staré přes 3 200 let, a vyřešit tak mnohé otazníky vznášející se nad jednou z nejvyspělejších starověkých civilizací. Od té chvíle vzrostl velký zájem o historii Egypta.

Kdo Tutanchamona objevil a za jakých okolností?

Egyptští archeologové zaznamenali Tutanchamonovo jméno až na přelomu 19. a 20. století. Po jeho stopě se nejprve vydal Američan Theodore Davis, jehož tým, těsně před nálezem hrobky faraona Haremheba objevil v roce 1907 malé pohřební předměty s Tutanchamonovým jménem. Davis však svou práci nedokončil, v roce 1914 z Údolí králů odešel, a vytvořil tak prostor pro Cartera. Ten nepředpokládal, že by Tutanchamonova hrobka mohla být jinde než v Údolí králů. Ze začátku však neměl štěstí a na podzim 1922 se od Cartera dokonce odvrátily i egyptské úřady. Carter dostal 27. října 1922 jasné ultimátum a vykopávky musel dokončit do 14 dnů po 1. listopadu 1922. V sobotu 4. listopadu 1922 se však stalo něco neuvěřitelného! Carterovi se konečně podařilo nemožné a on slavil vítězství. Carterův mecenáš lord Carnarvon, jenž vykopávky v Údolí králů několik let financoval a jemuž už pomalu ale jistě docházela trpělivost i finance, o den později obdržel jeden z nejslavnějších telegramů vědy. „Konečně jste v Údolí králů učinil skvělý objev - stop - nalezen velkolepý hrob s neporušenými pečetěmi - stop - až do Vašeho příjezdu znovu zasypán - stop - srdečné blahopřání - stop - Carter.“

Carter a Carnarvon pak společně poprvé vstoupili do hrobky 26. listopadu 1922, do míst, kam se přes tři tisíciletí nikdo nedostal! Započalo velmi opatrné odkrývání a až 16. února 1923 byla otevřena místnost s Tutanchamonovým sarkofágem. Na samotného Tutanchamona narazil Carter teprve po více než třech letech od objevu, v říjnu 1925.

Co všechno se v hrobce kdysi našlo?

Tutanchamon ležel ve třech rakvích. Byly uloženy jedna ve druhé, a v té poslední, vyrobené z 1 150 kilogramů zlata, byla faraonova mumie obalená pruhem látky v několika vrstvách. Její obličej a hruď zakrývala zlatá maska, nejkrásnější exponát, umělecké dílo nedozírné hodnoty. Mumie faraona byla kromě posmrtné masky zdobena dalšími asi 150 zlatými amulety a šperky.

Tím to však nekončilo… Další místnost obsahovala nádhernou skříň s kanopami s faraonovými vnitřnostmi, přes 30 modelů lodí určených k přepravě na onen svět, několik desítek dřevěných skříněk s výbavou na běžný život na onom světě, sochy a stovky dalších předmětů. Archeologové vyzvedávali na 3 500 cenností z hrobky osm let.

Dnes je v hrobce pouze nebožtík, všechno ostatní je buď v Egyptském muzeu v Káhiře, nebo v muzeích a v soukromých sbírkách po světě.

Faraonova kletba: Kdo do hrobky vstoupí, zemře

Vůbec nejoblíbenějším tématem, které však souvisí s tímto neskutečným objevem, je faraonova kletba. Stejně tak jako není dodnes s jistotou vysvětlena Tutanchamonova smrt, zůstávají také záhadou četná úmrtí lidí, jenž se první fáze odkrývání hrobky zúčastnili. Traduje se, že dokonce už v době prvních odkryvů zemřel Carterův oblíbený kanárek, který ho prý k hrobce zavedl. Zabila ho kobra, což by samo o sobě asi nebylo nijak zvláštní, jenže kobra byla v Egyptě dříve vnímána jako ochránkyně mrtvých... V Luxoru, kde Carter žil, se tak začalo mluvit o kletbě. A následný sled událostí celou spekulaci jen a jen potvrdil.

V dubnu 1923 náhle onemocněl a zemřel lord Carnarvon. Do ranky při holení se údajně dostala infekce, s níž se jeho tělo ani za pomoci lékařských kapacit, nedokázalo vypořádat. Následně V září téhož roku zemřel Carnarvonův mladší bratr Aurby. A po něm i Carnarvonův tajemník Richard Bettel. Aby toho nebylo málo, ve stejném hotelu a na stejně tajemnou infekci zemřel i Arthur Mace, jenž jako poslední odstranil vchodový kámen do hrobky. Jeden z Carterových přátel se den po návštěvě hrobky probudil s vysokými horečkami a do večera byl také mrtev. Roku 1923 zemřeli i archeologové Ahmad Karnal a William Henry Goodyear. Rok nato také doktor Archibald Douglas Reed, jenž jako první rentgenoval tělo faraona a odstranil několik vrstev obinadel. To je poměrně dost nejasných úmrtí, nemyslíte? V této souvislosti se mluví o smrtících bakteriích, jedech, jimiž byly napuštěny stěny hrobky, či o vražedných plísních.

Může za všechna náhlá úmrtí opravdu prokletí faraonů, o němž se mluví všude po světě? A byl Carter jako jediný ušetřen díky tomu, že Egypt opravdu miloval a po objevu toužil ne ze sobeckých důvodů ale kvůli přínosu vědě?

Zdroje: www.novinky.cz, www.ctidoma.cz, www.national-geographic.cz, ct24.ceskatelevize.cz