Africké Kivu
Východoafrické jezero Kivu leží v nadmořské výšce 1 460 metrů na rozloze 2 700 kilometrů čtverečných. Jeho hloubka dosahuje až 475 metrů. Jeho břehy jsou rozeklané a obklopují ho zelené kopce a nádherné hory, z nichž mnohé jsou sopky. Ač láva jedné z nejaktivnějších afrických sopek Nyiragongo vyhnala loni v květnu z domovů v konžském městě Goma na 450 000 lidí, zničila vesnice a zabila desítky lidí, nejsou to jen sopky, které ohrožují obyvatele hustě osídleného pobřeží jak v Kongu, tak ve Rwandě. Ale právě ten lesknoucí se smaragd – Kivu.
Jedovatá hrozba
Jezero Kivu je „zásobárnou“ metanu s příměsí sirovodíku a navíc do jeho hlubin zlomem prosakuje oxid uhličitý z magmatu pod dnem jezera. Jen metanu je dle odhadů 60 kilometrů krychlových a oxidu uhličitého 300 metrů krychlových. Převedeno na gigatuny to představuje pět procent emisí skleníkových plynů ročně na celém světě. Pokud by byla narušena křehká rovnováha jezera, došlo by k limnické erupci a plyny, které se hromadí u dna, by vystřelily nad hladinu. Mrak dusivého a toxického plynu by zadusil miliony lidí. Byla by to nejspíš jedna z nejhorších světových přírodních katastrof. Věci odhadují, že množství plynů v Kivu je mnohonásobně větší, než v kamerunských jezer Monoun a Nyos, kde výbuch jedovatého plynu ke konci 80. let usmrtil téměř dva tisíce osob. Únik plynů nebo i zvýšení koncentrace by mohla způsobit i sopečná erupce nebo zemětřesení. Obavy proto značně zesílily, když se loni sopka Nyiragongo probudila k životu a láva stékala i do jezera. Rwandský úřad pro životní prostředí uvedl, že erupce masový únik plynů nevyvolala a jezero se zdá zatím klidné.
Naděje pro místní
Kivu je domovem pro téměř třicet druhů ryb, z nichž některé jsou pestrobarevné cichlidy, které se vyskytují pouze v těchto vodách. Jezero je největším zdrojem ryb ve Rwandě a rybolov v obou zemích poskytuje práci půl milionu lidí. A má i příslib do budoucna. V roce 2015 zahájila americká společnost KivuWatt zcela ojedinělý projekt. Na hladinu jezera na rwandském území umístila plovoucí plošinu z trubek a bójí, která z hloubky odčerpává vodu s oxidem uhličitým a metanem. Během čerpání se změnou tlaku plyny a tekutina oddělí. Oxid uhličitý se přečerpá zpět do jezera a metan potrubím putuje na pevninu, kde se z něho spalováním vyrábí elektřina. KivuWatt pokrývá zhruba třicet procent její spotřeby ve Rwandě, kde spousta lidí žije bez elektřiny. Kapacitu těžby má společnost v plánu zvýšit. Jde v podstatě nejen o využití přírodních zdrojů, ale odčerpávání metanu by mohlo snížit tlak v jezeře a případně zamezit výbuchu. Ale jak řekl M. Schmidt ze Švýcarského institutu pro výzkum vody a životního prostředí „… muže trvat staletí, než dojde ke skutečnému snížení metanu v jezeře.“
Někteří vědci se však obávají, že by „lidská činnost“ mohla narušit rovnováhu v jezeře, biologickou rozmanitost a riziko výbuchu by se naopak mohlo zvýšit. „Mnoho vědců s tím nesouhlasí," říká biochemik E. R. Mudakikwa, vedoucí rwandského oddělení pro analýzu životního prostředí a monitorování jezera Kivu. "To, co na jezeře děláme, je skutečně nové. Nevíme, jak se jezero může zachovat..."
Zdroje: www.africanews.com, www.nature.com, www.africangreatlakesinform.org, www.visitrwanda.com
