Je to dům – není to dům? Můžeme říkat “dům” místy ani ne metr široké vestavbě mezi dvě okolní budovy, kde bychom za jiných okolností čekali jen nepříliš pohodlný průchod do dvora nebo prostor pro schování popelnic? Etgar Keret, izraelský spisovatel a člen rodiny, která za druhé světové války prožila hrůzy holokaustu, se ale rozhodl, že právě v takto stísněných podmínkách vybuduje místo k životu. Mělo jít právě o poctu těm, kteří zahynuli v této nesmyslné době. A jak je vidět, podařilo se mu to, ačkoliv by určitě nešlo o bydlení pro každého.
Mezi dvěma ghetty
Keretův dům stojí ve Varšavě mezi domy v ulici Chlodna a Železna, v místech, kde se v minulosti setkávala území dvou varšavských ghett. Kdybychom jej nehledali, patrně by ho většina kolemjdoucích přehlédla. Z chodníku se nezdá, že by šlo o cokoliv zajímavého, natož o dům. Vsuvka mezi dvěmi budovami budí spíše dojem přistavěného výtahu nebo zkrátka jakési výplně či závětří. Až podrobnější prozkoumání s trochou vysvětlení dovede návštěvníka hlavního polského města k úžasu. Skutečně jde o projekt, který dává možnost velmi skromného, ale o to nekonvenčnějšího bydlení. I když jde hlavně o uměleckou instalaci a její autoři nepředpokládají, že by se podobné domy začaly masověji rozšiřovat, věřili, že jejich dílo přitáhne pozornost jak laiků, tak i odborníků. A to se skutečně podařilo.
I v takto malé ložnici se dá spát
Menší než malý prostor
Před architektem Jakubem Szczęsnym a všemi ostatními umělci, kteří se na “stavbě” podíleli, stál opravdu složitý úkol. Vyplnit mezeru, která v nejužším místě měřila 92 a v tom nejširším 152 centimetrů obytným prostorem. Abychom získali skutečné rozměry místností, bylo potřeba odečíst část na konstrukci zdí, a tak se uvnitř mohou lidé pohybovat v pokoji o šíři 72 až 122 centimetrů. Na výšku má dům jen o málo více než devět metrů. Co všechno se tam může vejít?
Obývák, ložnice, kuchyně i koupelna...
Čtyři metry čtverečné ve třech patrech, to je všechno, co můžeme od Keretova domu čekat. A přesto se sem podle jeho autorů vešlo cosi, čemu by se s velkou dávkou fantazie dalo říkat obývací pokoj. Ten najdeme v přízemí, ale až poté, kdy sklopíme schody, vedoucí do prvního patra. V dalších poschodích je pak miniaturní kuchyňka i s lednicí, dokonce koupelna a po žebříku je možné vyšplhat i do ložnice.
Hotel pro umělce
Oficiálně se nejedná o dům k bydlení, ale o uměleckou instalaci. Proč? Taková stavba by totiž nikdy nemohla splnit podmínky, které jsou potřeba ke kolaudaci obytného prostoru. Nikomu to ale příliš nevadí a dokonce i úřady bez problémů tolerují fakt, že zde lidé, i když přechodně, žijí. Jako první to byl právě Etgar Keret, který v domě strávil několik prvních týdnů po jeho dokončení. Nyní je k dispozici jako jakýsi hotel hlavně pro spisovatele a další umělce, kteří do Varšavy zavítají. Pokud v něm právě nikdo nebydlí a nejsou v něm prováděny opravy, je přístupný k prohlídce i veřejnosti.
Zdroje: archiwev, atlasobscura, factodesign
