Dva „ypsilonové“ tábory

Bude to kluk nebo holka? O tom nerozhodují rodiče, ač by si to někteří přáli, ale genetická náhoda. Konkrétně, zda k ženskému vajíčku dorazí jako první spermie s ženským chromozomem X nebo mužským Y, řečeno jednoduše. „Ypsilion“ je nositelem genu SRY (TDF), který spouští vývoj mužského pohlaví, testosteronu a zodpovídá za všechny mužné znaky. „Y“ se ale vytrácí... V otázce, zda skutečně zanikne, není vědecká komunita jednotná. Zatímco jedna skupina odborníků věří, že má tento chromozom své účinné „ochránce“, kteří ho udrží při životě, druhá tvrdí, že je odsouzen k záhubě a dokládají to příklady z minulosti i ze studií jiných savců. O tom je přesvědčená i J. Gravesová z australské univerzity La Trobe, která ve své studii uvedla, že měl mužský chromozom před více než 160 miliony let 1 669 genů a nyní má jen 45. Je tedy zcela zřejmé, že se scvrkává.

Vymře lidstvo po meči?

Mužský chromozom Y je na své cestě k zániku. Co se stane, až zcela zmizí? Znamená to, že muži jako takoví míří ke své záhubě? Genetika „věda je“ a ví, že svou roli hrají i další geny. Lidské chromozomy „…jsou koktejl genů,“ říká Gravesová a ne všechny souvisí s pohlavím. Vědkyně se domnívá, že při zániku chromozomu Y by roli genu SRY nejspíš převzal jiný gen. „Existuje hromada genů, které můžou odvést perfektní práci,“ řekla Gravesová. Otázkou je, co kdyby nepřevzaly a neodvedly. Ypsilon ztrácí deset genů za milion let, to znamená, že by se tímto tempem vytratil až za čtyři a půl milionů let. Takže chlapi, žádný strach, ještě tu s ženskými pár let vydržíte. Nehledě na to, že ne všechny živí tvorové mají a potřebují chromozom Y, přesto mají samci i samice. Takže by to nejspíš příroda nějak vyřešila sama. Pokud ne, je tu ještě věda. Asistovaná reprodukce spoustu genů chromozomu Y nepotřebuje, a genetici prý jeho schopnosti v brzké budoucnosti dokážou nahradit. Takže přinejmenším pár staletí se může lidstvo zabývat spíš otázkou, jak se navzájem nezahubit a nezničit si svou planetu.

Zdroje: www.livescience.com, theconversation.com, www.scientificamerican.com