Aqaba, kde přistávají letadla s turisty lačnými po slunění a koupání v moři, je poměrně moderní metropole a také jediný jordánský přístav. Najdete zde všechno, po čem vaše srdce touží. Na Zápaďany, kteří se bojí jíst v místních restauracích, čeká McDonald, a pokud chtějí nakupovat zboží západního charakteru, i luxusní obchody. Ti, kteří touží nasát autentičtější atmosféru, mohou navštívit bazar, kde kromě cetek, oděvů, látek, nabízejí třeba i zeleninu a maso. Jedno vedle druhého – kecky vedle rajčat, trička hned u kuřat. A protože se tady chovají lamy, ovce a kozy, můžete vidět stánek, nad kterým visí v řadě deset stažených jehňat i s chlupatou hlavičkou…

Nedaleko Aqaby je několik pěkných hotelů. Ten, ve kterém jsme bydleli, se jmenuje Grand Swiss Tala Bay a je součástí většího komplexu s nápaditě vymyšleným centrálním náměstím s obchůdky a restauracemi, které obklopuje umělý mořský záliv s vjezdem pro lodě. „Tuhle oblast jsme pro svoje klienty zvolili záměrně,“ říká tisková mluvčí cestovní kanceláře FIRO Tour Eva Němečková a pokračuje: „Aqaba svou polohou turistům během dovolené nabízí možnost poznat nejatraktivnější místa Jordánska – skalní město Petru, poušť Wádí Rúm, koupání v Mrtvém moři nebo potápění v korálovém Rudém moři.“

SKALNÍ NÁDHERA

První písemné zprávy o starobylém městě Petra máme ze 7. stol. př. n. l. Období její prosperity pak končí v roce 106 n. l., kdy se město začlenilo pod římské impérium. Místní beduíni v dalších stoletích Petru skrývali před světem. Ovšem v roce 1812 se na místo dostal švýcarský badatel Johann Ludwig Burckhardt, který po Arábii cestoval inkognito – v arabském odění a s indickou identitou. Díky jeho cestopisům pak Evropani Petru znovuobjevili.

Dnes se sem dostanete za nemalé vstupné 75 dolarů. Projdete turniketem a ocitnete se na cestě vedoucí ke vstupu do víc než kilometrové soutěsky Sík. Cesta je tak důmyslně ukrytá mezi pískovcovými skalami, že ji mohli beduíni, kteří údolí využívali, skutečně po staletí skrývat před světem. Na jejím konci čeká první div – tzv. Pokladnice, která coby hrobka nabatejského krále Aréta III. byla vytesaná do pískovce asi 100 až 200 let př. n. l. Právě tady mnoho turistů svou výpravu končí, jít dál se jim už nechce – a to je škoda. Následují totiž hrobky, kterých je na čtyřicet, či divadlo s řadami sedadel vytesaných do pískovce… A kdo má sílu a chuť, může vyšplhat po osmi stech schodech až ke klášteru. Ten patří k legendárním památkám Petry, podobá se Pokladnici, ale je mnohem větší a za deset dolarů se k němu dá dojet na oslíkovi. Mimochodem, oslíky, kteří cupkali po vytesaných schodech, jsem obdivovala, ale ty, kteří na nich seděli, taky…

DO POUŠTĚ I DO MOŘE

Růžové poušti Wádí Rum se také říká Měsíční údolí a je součástí Arabské pouště, která pokrývá většinu Saúdské Arábie a část Jordánska. Duny se tady opírají o nádherné skalní útvary barevného pískovce, a když zapojíte fantazii, uvidíte leccos – hlavy lidí, zvířat i příšer, zkamenělé květiny i obří houby…

S touto pouští se mj. pojí příběh Thomase Edwarda Lawrence, neboli Lawrence z Arábie. Už jako student historie v Oxfordu podnikl řadu dobrodružných cest do Sýrie a Palestiny, zúčastnil se vykopávek v Iráku, kde se naučil arabsky a sblížil s kočovnými beduíny. Za první světové války pak sehrál klíčovou roli v povstání Arabů proti turecké nadvládě, když dokázal sjednotit roztříštěné a znepřátelené arabské kmeny proti Osmanské říši. Ještě za svého života se stal legendou a jeho tragická smrt v roce 1935 ji jen posílila… O svých dobrodružstvích na Blízkém východě napsal Lawrence z Arábie knihu Sedm sloupů moudrosti. A stejný název nese skalní útvar, který se tyčí nad návštěvnickým centrem Wádí Rum, odkud naše objevování tohoto magického údolí začalo.

Většinou vás tady posadí do džípu, který vás po poušti povozí, vysadí vás na několika místech a nakonec vás dovezou na čaj k beduínům, kteří v poušti skutečně dodnes žijí. Ovšem my jsme získali ještě něco navíc – z džípů jsme vystoupili u jednoho z pískovcových pahorků, na který jsme vyšplhali, abychom se pokochali úchvatným západem slunce! A pěší cesta na místo po dunách také stála za to!

Další z atrakcí, které vás v Jordánsku čekají, je koupání v Mrtvém moři. Cesta z Aqaby sem trvá sice několik hodin, ale nebudete litovat! Protože ověřit si empiricky, že k udržení se nad hladinou není potřeba plavat (stačí do vody usednout a nechat se nadnášet), je skutečně zážitek! A kdo chce, může se pomazat léčivým bahnem, lehnout si pod slunečník a relaxovat…

Zdroj: Časopis Glanc