Ačkoliv pocházel z rodiny hostinského a původně se věnoval profesi číšníka, lákadlo divadelního světa bylo pro Jiřího příliš silné. Odvážné rozhodnutí opustit rodinný dům a přidat se k ochotníkům představovalo zlom v jeho životě. Šlo o začátek Sovákovy cesty v oblasti umění, cesty, která ho provedla různými profesemi a divadelními soubory.
Učil se od mistra
Zkušenosti, které Sovák získal v Divadle práce, jej přivedly k dalšímu mentorovi, E. F. Burianovi. Učil se od tohoto mistra a rozšiřoval svůj herecký záběr. S příchodem padesátých a šedesátých let se jeho kroky obrátily k Divadlu na Vinohradech a později k Národnímu divadlu, kde strávil značnou část své kariéry.
Sovák na vrcholu
I když byl Sovák známý svým divadelním působením, film a televize mu přinesly největší popularitu. Jeho role v oblíbených filmech jako Dařbuján a Pandrhola, Světáci nebo Pane, vy jste vdova ukázaly jeho komické nadání a charisma, které české publikum milovalo.
Osobní radosti i tragédie
Jiří Sovák nebyl jen výjimečným hercem, ale i člověkem se svými osobními radostmi a trápeními. Byl třikrát ženatý, a jeho poslední manželství s Annou Schmitzerovou trvalo přes 40 let. Jeho rodinný život však nebyl bezproblémový. Jeho syn z prvního manželství, herec a písničkář Jiří Schmitzer, zavinil tragickou autonehodu, která si vyžádala lidský život. Po této události Jiří Sovák svého syna vydědil a do konce života spolu nepromluvili. Jeho slova k synovi zůstávají záhadným stínem nad jeho rodinným životem: „Že jsi porazil člověka, to se bohužel může stát, ale že jsi byl ožralej jak dobytek, to se nepromíjí.“
Je zajímavé, že synovi nedokázal odpustit, přitom sám čelil něčemu podobnému. Svazky bezpečnostních složek totiž odhalily, že v roce 1971 někdo srazil chodce, který později zemřel. Obviněn byl právě Jiří Sovák. Mnoho svědků tehdy vypovědělo, že v inkriminovanou dobu jel v opilosti autem stejným směrem. I přes četné důkazy ale nakonec k soudu nikdy nedošlo.
Chata ve Stříbrné Skalici
Stejně jako mnozí z nás hledal i Jiří Sovák místo, kde by mohl najít svůj klid. Objevil ho ve Stříbrné Skalici. V srdci středních Čech stojí dřevěná chata sovětské výroby, kterou si Sovák pořídil v šedesátých letech.
Chata, která ho stála 13 tisíc, se mohla zdát jako idylické útočiště. Jak však Sovák brzy zjistil, její řemeslné zpracování mělo vady. Podlahy do kopce byly dílem opilého tesaře. Prasklá okna vedla k tomu, že při učení rolí v interiéru chaty na herce padal sníh, což vytvářelo scény komičtější než mnohé jeho filmové skeče. Když ho jednou při učení rušil „otravný lustr,“ projevila se Sovákova cholerická stránka. V záchvatu vzteku vytrhl lustr i s okolním zdivem a ještě si na něj odplivnul.
Více je někdy méně
Sovákovy výstřelky se neomezovaly jen na interiér chaty. Jeho zahradnické počiny často vypadaly jako scény z komedie. Když se mu v hlavě zrodil nápad vysadit stromky tújí, nekoupil jich jen pár, ale koupil jich rovnou šedesát. O sázení se mu pak ještě dlouho zdálo. Ve stejném nadšení z bujné zahrady si herec zase jednou objednal horu hnoje. Když mu hnůj na chalupu přivezli, naskytl se mu hrůzný pohled na tyčící se hromady štiplavého hnoje obklopené hejnem much, za kterými ani chata nebyla vidět. Ale Sovák, který vždycky uměl řešit problémy, strávil celé dny převážením přebytečného hnoje, ke každé túji dal pořádnou kopu. Výsledek? Nejkrásnější túje v celých středních Čechách.
Hercův neutuchající humor
Jiří Sovák s chalupou prožil mnoho neobvyklých chvilek. Jedna z nejpamátnějších byla nehoda při likvidaci starých větví jabloně. Chtěl udělat radost své manželce, která čekala návštěvu, a slíbil jí, že větve spálí. Bohužel se vše nevyvíjelo podle plánu.
Když větve nechtěly vzplanout, rozhodl se je přelít benzínem. Situace se však rychle zkomplikovala a oheň prudce vzplál. Sovák měl štěstí, že z toho vyvázl pouze s lehkými popáleninami. Na tuto příhodu pak prý vždy vzpomínal s humorem. "Vidíš," říkal své manželce s úsměvem, "tolik se mluví o Janu Husovi, ale když se to stane mně, nikdo ani nemrkne."
Místo posledního odpočinku
I přes všechny tyto události Jiří Sovák svoji chatu miloval. Natrvalo se sem odstěhoval v 80. letech, kdy ho srazilo auto. Po nehodě se herec potýkal se zdravotními komplikacemi, které mu zůstaly až do konce života. Zemřel 6. září 2000 ve věku 79 let, ale jeho duch a humor zůstaly navždy spojeny s touto neobvyklou chatou. Urna s jeho popelem je dodnes uložena u jeho milované chaty, která byla stejně jedinečná jako on sám.
Dnes objekt vlastní operní pěvkyně Gabriela Beňačková, po své smrti jí chatu odkázala vdova po Jiřím Sovákovi Andulka Sováková.
Jiří Sovák byl nejen vynikajícím hercem, ale i člověkem, který si uměl užívat života, a to včetně všech komických a nečekaných situací, které ho na jeho chatě potkaly. Jeho příběh nám ukazuje, že za každým velkým umělcem stojí i osobnost, která si umí uchovat pokoru a smysl pro humor.
Zdroje: ahaonline.cz, idnes.cz, fdb.cz
Sledujte nás v Google Zprávách