Jeseter atlantský, pozorovaný nedaleko ostrova Assateague, ležícího mezi Marylandem a Virginií přírodovědcem a fotografem Allenem Sklarem, je pozoruhodným tvorem, jehož rodová historie sahá opravdu hluboko do minulosti, dokonce do druhohor. Jde tedy o období, kdy byli jeho souputníky na světě hlavně nejznámější dinosauři. Podle toho také vypadá, stále působí tak trochu jako prehistorický tvor. Dokonce nemá ani šupiny, jak bychom u ryby předpokládali, ale spíše jakési tvrdé destičky, jimiž je jeho tělo pokryto.

Až čtyři metry dlouzí starci

Nejde přitom o žádnou maličkou rybu, kterou bychom mezi ostatními přehlédli. V dospělosti, které dosahuje až poměrně pozdě, může měřit i přes čtyři metry a vážit kolem tří set padesáti kilogramů. Vody oceánu brázdí ti nejstarší jedinci klidně i celých šedesát let. Většinou se přitom pohybuje spíše v hloubce, a to díky své tlamě, uzpůsobené ke sběru potravy ze dna. S hledáním potravy této rybě pomáhají také vousky, které ji upozorní i na drobné živočichy, které by bylo škoda minout. Na dávnou historii tohoto tvora upozorňuje také hřbetní ploutev, ne nepodobná té, jakou se honosí žraloci. I o těch dobře víme, že jsou v podstatě živoucími fosiliemi.

Lidé jsou nepoučitelní

Jeseter atlantský se v oceánu u amerických břehů ještě poměrně nedávno vyskytoval běžně. Lidé a jejich touha po rybolovu však bohužel během několika posledních desetiletí jeho populaci zdecimovala natolik, že čtyři z pěti jeho populačních skupin se ocitly na seznamu ohrožených druhů. Také proto je nedávné pozorování tohoto tvora takovou vzácností.

Z řeky do moře a zase zpět

Život jesetera je po tisíciletí stále stejně pestrý. Zatímco se z jiker vylíhne ve sladké vodě řek, zanedlouho se vydává na cestu do moře nebo oceánu, kde prožívá většinu svého života ve vodě slané. S jedinou výjimkou, a to když se vrací k místu svých prvních dní, aby zde nakladl jikry a zajistil tak život příští generaci.

Brání se stejně jako před tisíciletími

Jedinec, kterého fotograf zdokumentoval, byl bohužel nalezen mrtvý na břehu vyplavený oceánem. Na rozdíl od jiných ryb, které potká stejný osud, ale tato nebyla okamžitě zlikvidována zdejšími ptáky. Zabránila tomu ochrana jesetera, kterou si tito tvorové s sebou dodnes nosí z doby zakladatelů svého rodu, tedy již zmiňované jen těžko překonatelné tvrdé destičky, jimiž se honosí místo obyčejných šupin.

Zdroj: Youtube

Poslední stovky kusů

O vzácnosti těchto ryb svědčí bohužel i statistiky, které přírodovědci pravidelně vydávají. Podle nich se ve virginské řece York River, kam se jeseteři z okolních oblastí vydávají každoročně na svou cestu za třením, v posledních letech objevuje mezi dvaapadesáti a o něco více než dvěma sty kusy těchto ryb. V minulosti to přitom bylo mnohonásobně více. Celkově se jejich populace v oblasti, kde byl nalezen i zmiňovaný vyplavený kus, pohybuje kolem tří set jedinců. Jde tedy opravdu o druh, který si musí lidstvo chránit, pokud nechceme být u toho, že se ze světa ztratí další ze svědků doby dinosaurů.

express, wikipedia, cbsnews

Související články