Legenda říká, že do této středověké krčmy se občas zatoulal samotný český král Václav IV., samozřejmě raději v přestrojení. Právě zde měl rozpoznat dva nájemné vrahy, kteří se před lety pokusili připravit jej o život. Kat, který se králi stal společníkem, poté vrahy otrávil, když jim do nápojů přimíchal jed. Tak prý vznikl název této notoricky známé hospody. Jak ale bylo předesláno, jde opravdu jen o legendu, o jejíž pravdivosti si můžeme myslet každý to své.
Méně „zajímavá“ historka o vzniku názvu Jedové chýše, je spojená s nedalekou lékařskou fakultou. Právě zde měli studenti medicíny připravovat léky a jedy, což pravděpodobně inspirovalo ostatní k takovému názvu hostince. Veškeré tyto spekulace dodávaly Jedové chýši ještě větší záhadnost a přitahovaly do ní různé zvídavé duše.
Záhady, zločiny a neobyčejné tradice
Jedová chýše si odjakživa žila svým vlastním životem. Hospoda zvaná „Na vinici“, nacházející se na rohu ulic Apolinářská a Viničná, byla od 14. století proslulá jako místo setkávání pražské spodiny – zlodějů, pasáků a nevěst. Slušní a obyčejní lidé se těmto uličkám v noci raději vyhýbali. Jako nebezpečné bylo toto místo vnímáno i pro své mnohé vraždy a přepadení.
Mrtvá tanečnice i záhadní duchové
Vzrušující a hrůzné příběhy se zde odehrávaly jak na běžícím páse. Proslulý je například příběh funebráka, který do hospody přinesl mrtvolu ženy, aby si s ní zatancoval, když s ním žádná z živých žen tancovat nechtěla. Hospoda byla také známá tajemnými zvuky, které byly slyšet z prázdných místností. Tajemné hovory, hádky nebo zpěv v místech, kde nebylo nikoho vidět, nebyly prý ničím neobvyklým. Říkalo se, že zde zkrátka straší.
Neobvyklou zvláštností hospody byla tradice jednoho z majitelů, který nechtěl, aby mu hosté kradli příbory. Proto nechal talíře, nebo spíš jakési misky, vydlabat přímo do stolu a lžíce přikovat na řetízek. Po jídle měl strávník otřít svou lžíci i "talíř" a stůl byl připraven pro dalšího hosta. Kdo by se dnes odvážil pozřít v takové hospodě byť jedno jediné sousto?
Dnes zde stojí obyčejný pražský dům, ale duch místa žije dál
Příběhy, které přežily zaniklou Jedovou chýši
Jedová chýše v průběhu let často měnila majitele. K jedněm z nejzajímavějších patřil Spolek českých mediků, který však záhy zjistil, že skromné podmínky hospody jim nestačí. Plánovali tedy na místě Jedové chýše vybudovat moderní Lékařský dům, ale tyto plány nakonec odvál čas. Pozemek poté odkoupil profesor Antonín Heveroch, který si na místě Jedové chýše chtěl postavit svůj dům. Bohužel, po nákupu pozemku náhle zemřel. Byla to jen náhoda, nebo je na legendě o duších, sídlících v bývalé krčmě přece jen něco pravdy?
Duch Jedové chýše žije dál
Dnes na místě Jedové chýše stojí dům architekta Josefa Kalouse. Hospoda sice fyzicky neexistuje, ale její duch stále přežívá. Prazvláštní příběh tohoto tajemného místa známe díky televiznímu seriálu Hříšní lidé města pražského, inspirovaného skutečnými událostmi z legendární hospody.
Jedová chýše, místo plné tajemství, strachu, ale i života, je již dávno pryč. Její příběhy a legendy ale se stále předávají z generace na generaci. Ať už je to díky králi, který sem v přestrojení chodíval, nebo díky tajemství, které obklopovalo toto místo. Jedová chýše je a vždy bude nedílnou součástí pražské historie.
Zdroje: wikipedie, vysehradskej, prazskepribehy
Sledujte nás v Google Zprávách