Mládí a začátky kariéry
Narodil se 11. prosince 1901 na pražském Žižkově, kde prožil své dětství a mládí. Po dokončení studia na gymnáziu Karla Sladkovského se rozhodl následovat otcovy kroky a stát se zaměstnancem pošty. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a později na ředitelství pošt. Jeho vášeň pro divadlo mu však nakonec otevřela nové dveře do světa umění.
Poprvé si Marvan přičichl k herectví během svého působení v Podkarpatské Rusi v letech 1920–1923, kde začal hrát ochotnické divadlo. Lásku k divadlu si přinesl i zpět do Prahy, kde se zapojil do žižkovského divadla Deklarace a následně do Švandova divadla. Divadlo se stalo jeho druhým domovem, přes den sice pracoval jako výběrčí úvěrů, který se styděl vymáhat od lidí peníze, ve volném čase se ale věnoval divadlu, které mu dávalo smysl a radost.
Profesionální kariéra a sláva
Jeho životní obrat přišel v roce 1926, kdy se stal hostujícím hercem v Divadle Vlasty Buriana. Jeho gáže za představení byla tehdy třicet korun, což byla pro mladého herce významná částka. Brzy se stal profesionálním hercem a získal si přízeň samotného Buriana, který ho začal považovat za svého dvorního "nahrávače."
Během protektorátu v roce 1943 přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950, kdy byly soubory rozděleny a on přešel do Městských divadel pražských. Zde pokračoval ve své herecké dráze až do roku 1954, kdy se stal členem činohry Národního divadla. V Národním divadle působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1972.
Během své kariéry se Jaroslav Marvan objevil ve 212 filmech a 40 televizních inscenacích. Stal se tak jedním z nejobsazovanějších českých herců. Jeho herecké dovednosti zaujaly diváky a jeho jméno se stalo synonymem pro vynikající herecký talent. První film, ve kterém se objevil, nesl název "Falešná kočička," a jeho herecká dráha pokračovala až do roku 1973, kdy hrál ve filmu "Noc na Karlštejně."
Soukromý život a tajemná chalupa
I přes svou slávu a úspěch si Jaroslav Marvan potrpěl na soukromí. Po dlouhých padesát let žil v bezdětném manželství se svou ženou Márinkou. Nicméně, tato skvělá osobnost skrývala i jedno velké tajemství.
Románek s kolegyní z Národního divadla Alenou Jančaříkovou vyústil v narození nemanželské dcery Aleny. Odhalení překvapilo mnohé, včetně nejbližších kolegů. Aby zachovala spojení s otcem, dostala příjmení Marvanová. Po smrti matky Alena zůstala u rodičů své matky, ale otec se o ni staral a navštěvoval ji až do své smrti.
Jaroslav Marvan a jeho romantická chalupa
Jedním z fascinujících aspektů Marvanova života byla jeho vášeň pro soukromí a touha po vlastním klidném útočišti. V roce 1960 se mu splnil sen, když si zakoupil chalupu v jihočeské vesnici Výšice na Blatensku. Malá vesnice byla pro něj známá již od dětství, protože ji často navštěvoval se svou matkou.
Chalupa, kterou koupil, však byla v zoufalém stavu a byla používána družstevníky na chov slepic. Měla dokonce doškovou střechu. Ale Jaroslav Marvan podlehl chalupářské vášni a rozhodl se z ruiny vytvořit své romantické království uprostřed přírody. Chalupa se stala jeho útočištěm, místem klidu a relaxace daleko od rušného městského života.
Království na samotě
Marvanova chalupa se stala místem, kde mohl úplně uniknout od hektického divadelního světa. Sousedé si zvykli na pohled na představitele rady Vacátka z "Hříšných lidí města pražského," jak sedí na zahradě v křesle oblečený do županu a učí se role. Pro něj to bylo místo klidu a inspirace.
Konec království a záhadná dědictví
Jaroslav Marvan jezdil na chalupu až do své smrti 21. května 1974. Po jeho úmrtí měla chalupu prý zdědit nemanželská dcera Alena. Bohužel závěť nikdy nebyla nalezena, takže se univerzální dědičkou stala Marvanova manželka Marie Marvanová. Po její smrti dědictví převzal synovec, který chalupu po své smrti odkázal dceři. Ta však měla spoustu dluhů, které nesplácela, a proto hercova milovaná chalupa skončila v rukou exekutorů, kteří ji prodali novým majitelům.
Jaroslav Marvan byl výjimečným hercem a osobností českého uměleckého světa. Jeho dlouhá kariéra a nezapomenutelné role ho učinily legendou, a jeho království na chalupě vždy bude připomínat jeho lásku k soukromí a přírodě. Marvanův příběh nám připomíná, že za každým úspěšným umělcem stojí tvrdá práce, vášeň a láska k umění. Jaroslav Marvan zůstane v našich srdcích navždy, jako symbol českého hereckého dědictví.
Zdroje: idnes.cz, blesk.cz, cs.wikipedia.org
