Pochopení problému
Japonský vzdělávací systém je po celém světě známý svými přísnými učebními osnovami a vysokými akademickými standardy. Vychovává sice ty nejbystřejší mozky, ale neúmyslně také opouští ty, pro které je tempo a tlak příliš náročný na zvládnutí. Kromě toho hrají zásadní roli společenské faktory, kvůli nimž jsou pro mnohé učebny nevítané. Temným stínem zůstává šikana, která studenty vytlačuje ze školního prostředí.
Není divu, že se izolace stává pro mnoho studentů preferovanou volbou, a právě zde nastupuje "Hikikomori". Fenomén, který v překladu znamená stažení se do sebe nebo uzavření se, způsobuje, že se mladí jedinci, zejména dospívající, vzdalují od sociálních interakcí. Nejde jen o fázi, ale o životní volbu, která se může protáhnout na několik let.
Robotický zásah
Rozhodnutí společnosti Kumamoto nasadit roboty jako prostředníky se snaží obavy mladých řešit přímo. Cílem není jen dohnat zameškané hodiny, ale zajistit atmosféru začlenění. Prostřednictvím tohoto snažení dostávají děti, které jsou z různých důvodů uzavřeny doma, šanci znovu se sblížit se svými vrstevníky a školním prostředím.
Nejsou to jen obyčejní roboti, jsou to vyspělí avataři. Mohou se pohybovat, komunikovat, a dokonce se účastnit školních akcí. I když nenahradí hmatatelnou přítomnost žáka, nabízejí další nejlepší věc – prostředek pro interakci a zapojení.
Dvojsečný meč
Kritici tvrdí, že děti jsou příliš pohlceny digitálním světem, což vede k jejich rozptylování a sníženému soustředění. Iniciativa města Kumamoto však ukazuje jinou stránku věci. Pokud jsou technologie zavedeny a používány s rozmyslem, mohou být spíše mostem než překážkou.
Inovace v oblasti vzdělávacích technologií mění způsob výuky a učení. Japonská iniciativa by mohla být potenciálně významným přírůstkem do repertoáru a poskytnout plán pro další regiony, které by ji mohly následovat.
Výsledek je nejistý
I když je iniciativa robotů v Kumamotu průkopnická, je třeba mít na paměti, že je stále v počáteční fázi. Nárůst počtu absencí od roku 2018 do roku 2022 vykresluje znepokojivý obrázek a teprve se ukáže, zda roboti dokáží zvrátit situaci.
Neexistuje žádné univerzální řešení absencí. Faktorů je mnoho, od individuálních problémů žáků až po širší systémové problémy. Roboti sice představují inovativní úhel pohledu na řešení problému, ale klíčem k němu může být komplexní přístup, který kombinuje technologické nástroje s psychologickou podporou, vzájemnými intervencemi a inkluzivní politikou.
Svět se zatajeným dechem čeká na výsledek tohoto jedinečného úsilí. Zda se roboti stanou běžnou součástí tříd po celém světě, nebo zůstanou zajímavým experimentem, ukáže až čas.
Zdroje: zmescience.com, japantoday.com, barrons.com