Johanka z Arku, známá jako "Panna orleánská", přišla na svět v roce 1412 v malebné vesničce Domremy. Dcera Jacquese d'Arc a Isabelle Romée prožila svá první léta v prostotě venkova. Během dne se věnovala práci selky a od své matky se naučila ctnostem zbožnosti a dovednostem potřebným k vedení domácnosti.
Národ ve zmatku
Jak Johanka rostla, rostly i nepokoje ve Francii. Angličané, posíleni vítězstvím u Agincourtu a spojenectvím s Burgunďany, se zdáli být nezastavitelní. Zdálo se, že smlouva z Troyes v roce 1420 zpečetila osud francouzské monarchie. Náhlá smrt anglického krále Jindřicha V. i francouzského krále Karla VI. však ponechala francouzský trůn na dosah Karlu VII., pokud by se ho zmocnil.
Vize osudu
V atmosféře zoufalství a chaosu zažila Johanka první ze svých mystických vizí. Živá setkání se svatým Michaelem a svatou Kateřinou jí vnukla vroucí přesvědčení, že byla vyvolena Bohem, aby osvobodila Francii a zajistila korunovaci Karla VII.
Neochvějná víra Johanky v její božské poslání ji přiměla k tomu, aby si zajistila audienci u Karla VII., což bylo setkání, které změnilo běh dějin. V přestrojení za muže a přes nepřátelské území se Johanka dostala k dauphinovu dvoru a získala si ho svou autentičností a tajemnou znalostí jeho soukromých modliteb.
Obrat v Orléansu
Vyzbrojena svou vírou a brněním doprovázela Johanka francouzská vojska do obleženého města Orléans. Její přítomnost a vůdčí schopnosti se ukázaly jako klíčové. Navzdory všem předpokladům se jí podařilo město dobýt a mýtus o anglické neporazitelnosti byl zbořen. Vítězství znamenalo zlom nejen ve válce, ale také ve vnímání Johanky jako osvoboditelky.
Navzdory Johančinu hrdinství a obdivu lidu zůstal Karel VII. opatrný. Teprve po značném přesvědčování a dalších vojenských úspěších se vydal do Remeše, aby se nechal korunovat. Johanka, kdysi prostá venkovská dívka, stála při korunovaci po jeho boku, což svědčí o její neobyčejné cestě.
Zrada a mučednictví
Osud však přichystal chmurný zvrat. Následujícího jara byla Johanka u Compiègne zajata Burgunďany. Král Karel, jehož víra v Johanku byla vždy provázena pochybnostmi, se nijak nesnažil zajistit její propuštění. Místo toho byla Johanka vydána Angličanům a podrobena procesu, který byl stejnou měrou fraškou jako tragédií. Obvinění proti ní sahala od kacířství až po hřích oblékání se do mužských šatů.
Navzdory zastrašování a výhrůžkám zůstala Johanka neochvějně přesvědčena o své nevině. Proces, který začal na veřejnosti, se rychle přesunul za zavřené dveře, když Johančina vyrovnanost a důvtip začaly uvádět žalobce do rozpaků. Soudní tribunál byl však neúprosný a krutým způsobem Pannu orleánskou odsoudil.
Ráno 30. května 1431 byla Johanka z Arku upálena na hranici v Rouenu uprostřed mnohatisícového davu. Bylo jí devatenáct let. Legendy hovoří o tom, že její srdce zůstalo plameny nepoškozeno, což je dojemný symbol Johančina nezlomného ducha.
Obnovený proces a vykoupení
Roky po tragickém konci se dějiny opět pohnuly. Obnovený soudní proces, který se konal po smrti Johanky, ji zprostil viny a o 500 let později ji papež Benedikt XV. prohlásil za svatou. Dnes je nejen symbolem francouzské národní hrdosti, ale také ztělesněním odvahy, víry a neochvějného přesvědčení.
Záhadná krása
Zatímco statečnost a odhodlání Johanky z Arku jsou dobře zdokumentovány, její fyzický vzhled zůstává zahalen tajemstvím. Absence současných vyobrazení a plynutí času způsobily, že je obtížné zjistit její skutečnou podobu. Snahy o digitální rekonstrukci Johančiny podoby na základě historických popisů a sochy z 15. století přinesly zajímavé, ale nepotvrzené výsledky.
Johanka měla krátké tmavé vlasy, které později posloužily jako inspirace pro účes ve stylu bob. Díky svému selskému původu se mohla pyšnit opálenou pletí, což mladou bojovnici výrazně odlišovalo od francouzské šlechty. Barva očí zůstává záhadou, nicméně se předpokládá, že byla v souladu s tmavou barvou jejích vlasů. Ať už ve skutečnosti vypadala jakkoliv, byla podle dostupných rekonstrukcí nádherná.
Rekonstrukce nabízejí pohled do tajemné tváře Panny orleánské a překlenují propast mezi historií a uměním. Navzdory absenci definitivních záznamů nám připomínají Johančinu skutečnou existenci a její hluboký vliv na dějiny. I když nám skutečná podoba mladé hrdinky může unikat, její odkaz přetrvává jako symbol odvahy a odhodlání.
Zdroje: britannica.com, catholicnewsagency.com, ancient-origins.net
Sledujte nás v Google Zprávách