Kde je hranice smrti a života? Kdy nastává okamžik úmrtí? Nový výzkum naznačuje, že smrt nepřichází náhle, jak by někdo možná čekal, ale jde o postupný a pomalý proces. Vědci sledovali mezi roky 2014 a 2018 celkem 631 pacientů napříč třemi zeměmi – Kanadou, Nizozemskem, a dokonce i Českem v době, kdy prožívali své poslední chvíle. Jejich cílem přitom nebylo jen lépe porozumět samotnému umírání, ale také představit nové možnosti v darování orgánů či tkání. „Měli jsme pocit, že příběhy o návratu ze smrti mohou ovlivňovat motivaci udělení souhlasu o poskytnutí orgánů vědě. Chtěli jsme poskytnout vědecké důkazy o tom, jak lékařství chápe umírání,“ vysvětlil doktor Sonny Dhanani, jehož kanadský výzkumný tým stál za nejrozsáhlejší mezinárodní studií o fyziologii umírání. Otázka, kdy dojde ke smrti, tak není pouze zajímavým filozofickým tématem, ale má právě i praktické důsledky, které jsou důležité pro lékařskou péči. Někomu dalšímu totiž může zachránit život.
Smrt je pozvolná
„Většina lidí se domnívá, že smrt je otázkou jednoho okamžiku. Buď je člověk mrtvý, nebo není," říká autor jiného výzkumu Sam Parnia z Weill Cornell Medical Center, kterého v této souvislosti oslovil server msn. „Jenže výsledky našeho zkoumání dokázaly, že smrt probíhá v mnohem delším časovém úseku. Umírání začíná, když se srdce zastaví, ale v tomto okamžiku ještě nelze říct, že je člověk mrtvý," tvrdí vědec.
Výsledky výzkumu jsou překvapující
Nová studie doktora Sonnyho Dhannani byla zveřejněná v časopise New England Journal of Medicine a jejím cílem bylo zjistit, jak probíhá proces smrti. Vědci sledovali u zmíněných pacientů vitální funkce na jednotkách intenzivní péče. Od jejich rodin měli také povolení k tomu, aby je mohli odpojit od přístrojů. Poté co se tak stalo, probíhalo sledování jejich životních funkcí dál a podle výsledků vykázalo následně ještě 14 procent pacientů náznaky srdeční činnosti, a to chvíli poté, co už nebyl tep hmatatelný.
Vědci zjistili, že srdce v průběhu procesu umírání několikrát přestane bít a pak znovu naskočí. Než se zastaví navždy. U několika desítek pacientů se podařilo zaznamenat chvíle, kdy jejich srdce přestalo bít a pak se jeho činnost znovu obnovila. Zaznamenané záchvěvy srdeční činnosti však nebyly dostatečně silné, aby člověka přivedly zpátky k životu. U jedné z osob dokonce srdce nevykazovalo žádné impulzy po dobu 4 minut a 20 vteřin, pak znovu začalo bít.
Tělo se snaží zůstat naživu co nejdéle
Podle doktorky Joanny Lee Hart z Pennsylvánské univerzity nám tyto závěry mohou lépe pochopit smrt, která přichází spíš v pomalejších krůčkách, než jako kdybychom „stiskli vypínač“. „Naše těla jsou fyziologicky postavena tak, aby se snažila zůstat naživu. A během toho vypouštějí chemikálie umožňující zachování života tak dlouho, jak je to jen možné,“ vysvětlila a zároveň dodala, že „jakmile proces umírání začne, je velmi obtížné vrátit tělo do stavu, v němž může člověk přežít“.
Závěrem tedy vyplývá, že by mělo být standardem, že před určením smrti a odebráním orgánů je třeba počkat nejméně pět minut po zastavení srdce.
Zdroje: www.idnes.cz, zoommagazin.iprima.cz, www.aazdravi.cz
