Jak poznat lháře během chvilky
Známe rčení „nelži, sáhnu ti na nos“… Nos je prý skutečně velmi spolehlivý detektor lži, při lhaní však nepovyroste jako dřevěnému panáčkovi, ale naopak se zmenší, ale tak nepatrně, že to pouhým zrakem nerozeznáme, odhalí to jen speciální kamery.
Jsou však jiné způsoby, jak v běžném životě lháře poznat. Prozradí ho řeč těla. Pokud člověk lže, soustředí se na to, co říká, je pro něho těžké zároveň ovládat svou mimiku a gesta. Máte-li pocit, že vám člověk neříká pravdu, zeptejte se ho na pár obyčejných věcí, práci, plány, co dělá, cokoli, kdy nemusí lhát. Sledujte přitom jeho pohyby, oči, výraz tváře. V momentě, kdy se pak zeptáte na tu choulostivou záležitost, zda pravda či lež, jeho podvědomé chování se změní. Pokud člověk lže, snaží se vyhnout přímému očnímu kontaktu – není-li to ovšem velmi dobrý lhář, který vám naopak upřeně zírá do očí, aby vás přesvědčil.
Běžně lhář klopí oči, nebo se dívá směrem vlevo. Tak nějak se snaží stáhnout, jako by chtěl být nenápadný, kroutí se, schovává neklidné prsty. Lháři si zakrývají ústa, často si skutečně sahají na nos. Lež doprovází i nepřirozený smích, kterým se ji lhář snaží zastřít. Někteří, kteří neříkají pravdu, zčervenají, rychle zamrkají, kousnou se rtu, zpotí se. A změní také tón řeči. Začnou mluvit pomaleji nebo naopak rychleji, ztiší nebo zvýší hlas, používají složitější věty, aby získali čas, občas se na chvíli odmlčí. A hlavně, snaží se odvést pozornost od své osoby a rychle přejít na jiné téma.
Není lhář jako lhář
Občas se člověk může ocitnout v situaci, kdy se musí nebo i chce uchýlit k „milosrdné lži“, aby druhému neublížil. Ne všichni s tím souhlasí, ale dá se to pochopit. Někdy zalžeme ve snaze „zachránit si svou kůži“ ze strachu před průšvihem, uchovat v tajnosti něco, co nechceme, aby se někdo dozvěděl. Jsou i baroni Prášilové, kteří si svá vyprávění „okoření“, aby byli zajímaví. Stejný příběh pak má pokaždé jinou příchuť. A my víme, že neříkají úplnou pravdu. Bohužel jsou jedinci, kteří ani nedokážou pravdu od lži rozlišit a vlastně uvěří sami sobě. Pokud jde o ty skutečně rafinované lháře, podvodníky, zatím není přístroj, který by dokázal číst myšlenky, ale detektor lži nebo polygraf lháři obelstít nedokážou. Tyto přístroje spolehlivě dokážou rozeznat, kdy lžou. Psycholog je pak vhodnými otázkami dokáže usvědčit. No a koneckonců, i notoričtí lháři se mnohdy prozradí sami. Není totiž jednoduché vždy si pamatovat, co člověk přesně a jak řekl, když lhal. Stačí pak odlišná maličkost a pravda je venku. To platí i pro ty „obyčejné“ lháře kolem nás. Lež má prostě krátké nohy…
Zdroje: www.psychologytoday.com, www.scientificamerican.com, www.extrastory.cz
