Díky slavnému snímku Stevena Spielberga Jurský park si lidé představují raptory poněkud jinak, než jakými reálně byli. Všichni fanoušci dobrodružného filmu je mají za hrůzostrašné predátory, kteří se pohybovali a lovili ve smečkách. V honu na své kořisti používali sociální inteligenci. Ve skutečnosti to ale vypadalo úplně jinak. Tento filmový trhák je ve spojení s vědou často diskutovaný.
Na Jurský park rovnou zapomeňte
Filmový raptor se od toho skutečného lišil dokonce v několika zásadních vlastnostech. První z nich je jeho fyzická podoba. Ačkoliv v prvním díle z roku 1993 vypadali raptoři jako ještěři s kůží plazů, vědci považují za mnohem pravděpodobnější, že byli opeření. Tento názor se projevil ve třetím díle, kdy velociraptorovi byla dána poněkud jiná reálnější podoba. Ovšem ve čtvrtém díle se režisér Colin Trevorrow přeci jen opět vrátil k jejich původní, již zažité, plazí verzi.
Další nejasností je raptoří „hlas“. Vědci tak úplně nesouhlasí se zvuky, jakými filmaři slavného dinosaura obdařili. Pro jeho modulaci použili zvuky, jaké vydávají želvy při sexu. To s největší pravděpodobností nebyla ideální volba.
Poslední velmi zásadní omyl spatřují experti také ve vykreslení chování tohoto dinosauřího dravce. Podle Spielberga by měli mít draví raptoři vysokou inteligenci a vyspělé sociální chování, jež jim umožňovalo mimo jiné dokonale komunikovat a koordinovaně lovit. Jenže dle nové studie, publikované v odborném titulu Paleogeografie, paleoklimatologie, paleoekologie, je tento scénář nereálný.
Jak tedy raproři skutečně lovili? Výsledky odhalila analýza zubů
Paleontolog Joseph Frederickson z University of Wisconsin Oshkosh nechal provést analýzu zubů masožravých teropodních dinosaurů rodu Deinonychus antirrhopus a dále dávno vyhynulých krokodýlů, kteří se v Severní Americe vyskytovali v období křídy před 115 až 108 miliony let. Rozdílnost stravy byla určena pomocí změn úrovní izotopu uhlíku-13.
Frederickson následně u krokodýlů z období křídy zjistil ekvivalentní rozdíl ve stravování u malých zubů mláďat a velkých zubů dospělých. Pak provedl stejnou analýzu na dvaceti zubech deinonychuse. „Nejmenší zuby a velké zuby nemají stejné průměrné hodnoty izotopu uhlíku, což naznačuje, že se raptoři krmili odlišnou stravou,“ vysvětlil výsledky Frederickson. „Znamená to, že mladí nebyli krmeni dospělými, proto věříme, že se Jurský park v chování raptorů mýlil.“
Pokud zvířata loví ve smečce, je jasně dané, že rodiče svým potomkům zajišťují řádnou péči. Z toho logicky vyplývá, že mláďata konzumují stejnou stravu jako jejich rodiče. U druhů, které neloví ve smečce, je strava mláďat a dospělých odlišná, neboť se potomstvo teprve učí lovit, a tak si vybírá pouze kořist, na kterou stačí. Na velkou totiž nemá dost síly a zkušeností.
Například se ví, že moderní krokodýlovití plazi jako kajmani, krokodýli, aligátoři a podobní se jako mláďata živí primárně hmyzem, a teprve s růstem přecházejí k požívání ryb a korýšů jako jejich rodiče.
Ačkoliv Jurský par neodpovídá realitě, Spielberg za to nemůže
Spielberg si přitom ideu o raptořím lovu ve smečce nevymyslel, vědci ji skutečně nějakou dobu zvažovali. K mylnému názoru, že raptoři lovili ve smečkách pomohli tehdejší důkazy, které je vykreslovaly jako lovce větší kořisti, než byli oni sami – například robustního tenotosaura. „Problém s touto myšlenkou spočívá v tom, že žijící dinosauři (ptáci) ani jejich příbuzní (krokodýlovití) obvykle neloví ve skupinách a zřídka loví kořist větší než oni sami," vysvětluje Joseph Frederickson. V roce 2017 přišli experti dokonce s tím, že se raptoři zabíjeli mezi sebou. Na to, aby prokázali raptora za samotáře však dosavadní informace nestačí. Bohužel není dost vzorků zubů deinonychuse k přesnější analýze a určení toho, zda skutečně raptor byl, nebo nebyl samotářem.
Ke komu lze raprota přirovnat?
Podle paleontologů se mohl styl lovu velociraptorů podobat dnešnímu komodskému drakovi, jenž je schopen sundat k zemi desetkrát většího buvola domácího. Ve vzduchu jsou ale stále otazníky. Nezbývá nám než čekat na další důkazy, které by doplnily Fredericksonovu studii.
Zdroje: techfocus.cz, taborsky.denik.cz, veda.instory.cz