Nejde samozřejmě o jadernou elektrárnu v tom smyslu, jak si ji představujeme dnes, ale o přírodní oblast bohatou na uran, uložený v zemské kůře. Taková se nachází v Oklu v Gabonu, tedy v západní části rovníkové Afriky. K jaderné reakci pak docházelo působením přírodních podmínek v oblasti, a tak se mohlo stát, že už před dvěma miliardami let sama příroda “vyráběla elektřinu" v prvním jaderném reaktoru. Jak na to vlastně vědci přišli?
Čtěte také
Pomohl průzkum horniny
Prehistorický jaderný reaktor byl objeven v roce 1972, tedy téměř před padesáti lety. Nejprve vše vypadalo jako docela obyčejné naleziště uranové rudy, ale po bližším prozkoumání jejího složení se vědci nestačili divit. I když jde jen o tisíciny procenta, přece jen se v hornině vyskytovalo o 0,003 % méně izotopu uranu 235, než je obvyklé nejen jinde na Zemi, ale i v dalších vesmírných tělesech, která byla prozatím prozkoumána. Může to znemenat jen jediné.
Kam se poděly dva metráky uranu 235?
Přibližně dvě stovky kilogramů tohoto tohoto prvku, které by měly být podle všech pravidel v hoře obsaženy, nemohly být logicky ukradeny. Jediná možnost, jak se mohla hornina tohoto množství uranu 235 zbavit, je jeho štěpení. A jeho štěpení je zjednodušeně řečeno vlastně tentýž proces, který využívají dnešní moderní jaderné elektrárny.
obsah uranu 235 v Oklu je menší, než jinde. Byl rozštěpen
Sešly se všechny podmínky
I když je v dnešním jaderném reaktoru nutné vytvořit opravdu specifické podmínky pro to, aby bylo možné atomy štěpit tak, jak potřebujeme, je zřejmé, že před dvěma miliardami let se to přírodě podařilo. Neuvěřitelnou shodou náhod se zde sešly veškeré vhodné a také nezbytné podmínky pro takovou rekci. Tím je myšlen nejen odpovídající obsah izotopu uranu 235 v rudě (ten byl ale tehdy mnohem vyšší než je dnes a podle propočtů se jednalo až o 3 % místo dnešních 0,72 %), ale také zásoba tekoucí vody, která i v dnešních rektorech zajišťuje chlazení, tedy odvod přebytečného tepla, vzniklého štěpnou reakcí. Bez chlazení nemůže reaktor fungovat, což si lidstvo tragicky uvědomilo například po jaderné katastrofě v Černobylu.
Vyčerpaný reaktor se zastavil
Kdyby takový přírodní jaderný reaktor fungoval dodnes, mohli bychom jeho sílu pravděpodobně s velkou výhodou využívat. Pravdou ale je, že i když v hoře štěpná reakce probíhala po stovky tisíc let, jednoho dne se zásoba potřebného izotopu snížila pod nutnou hladinu a přibližně kilometr dlouhý “reaktor” svoji činnost postupně snižoval, až se rozpad uranu zastavil úplně. Dnes bychom tak bez podrobného průzkumu složení horniny ani nepoznali, že se v Oklu někdy něco tak úchvatného dělo.
Zdroje: wikipedie, iflscience, news24
