Staré známé pořekadlo “Jiný kraj, jiný mrav” je platné stále, i v dnešním globalizovaném světě. Snad více než v jiných oblastech se pak týká lidských vztahů, které není možné přetechnizovat, propojit družicí nebo zkrátka dovézt z dalekých krajů. Lidé žijí tak, jak jsou zvyklí a také podle toho, co jim dovoluje jejich prostředí. Třeba takoví Inuité si rozhodně nemohou dovolit to, co my v Evropě. Ani pokud budeme hovořit o manželství.
Rodina je základ pro přežití
Vstup do manželství je zásadní krok v lidském životě. Zatímco v našich krajích jde dnes hlavně o lásku a zamilovanost, stále ještě jsou společenství, kde základní roli hraje zajištění rodiny a přežití rodu. Jde hlavně o ta místa na světě, kde vládnou drsnější přírodní podmínky. Tak například takové Inuité, nebo chceme-li Eskymáci, se musí vyrovnávat s tvrdým životním prostředím. Navíc ještě poměrně nedávno žila tato skupina lidí skutečně primitivním způsobem a doba, kdy se z tradičních iglú přestěhovali do přece jen luxusnějších, ačkoliv stále jen základně vybavených domů, vůbec není daleko. V tomto ohledu se tedy jejich život přece jen trochu změnil, jak je to ale s rodinným životem?
Vybrat si mohou, ale bez rodičů to nejde
I když i v manželství u Inuitů dochází k postupné proměně, základ tradice stále zůstává. Naštěstí pro snoubence je již téměř definitivně doba, kdy jednoduše neměli na výběr. Sňatek sjednávali rodiče klidně i několik málo dnů po narození potomka a bylo úplně jedno, zda v sobě novomanželé o několik let později naleznou zalíbení. Tak už to dnes není, ačkoliv sňatek přes vůli nebo bez souhlasu rodičů by se s největší pravděpodobností neuskutečnil. Má to svůj logický důvod, který vychází právě z drsných podmínek.
Postavit iglú stále umí, ale žijí raději v domech
Tvrdý test pro ženicha
V mrazivých částech Aljašky, Grónska nebo Kanady, kde Inuité žijí, je rodina ještě mnohem důležitější než pro nás, zhýčkané Evropany. Tam se skutečně muž musí postarat o obživu a žena většinou pečuje o domácnost a děti. Zastoupení těchto rolí je velmi složité, ne-li nemožné. Proto je pro rodiče důležité, aby se jejich dcera dobře vdala a syn dobře oženil. Rodiče nevěsty dokonce mají právo si nastávajícího zetě otestovat, a to nejen nějakým krátkým kvízem, ale dokonce roční testovací dobou, po kterou mladík žije v rodině nevěsty, pracuje a loví spolu s jejím otcem, učí se, naslouchá a dokazuje, že se o jejich dceru zvládne postarat. Teprve když úspěšně touto zkouškou projde, mají mladí právo na svatbu a vlastní samostatný život. Nevěstě bývá kolem sedmnácti let, ženich je obvykle o něco starší.
Nečekejte nemožné
Svatební obřad, jak si jej představujeme, se nekoná. Manželství se považuje za uzavřené poté, co uplyne zmiňovaná ženichova zkušební lhůta a on se i se svojí vyvolenou vrátí zpět ke svým rodičům. Ačkoliv mnohé tradice zůstávají, určitě by návštěvníci těchto krajin neměli očekávat bájnou eskymáckou pohostinnost v podobě nabídky na noc, strávenou s jejich vlastní manželkou. Ty doby jsou dávno pryč.
Zdroje: sfgate, everyculture, encyklopedia
