Kočovnému způsobu života v extrémních podmínkách Arktidy se musely přizpůsobit i porodní praktiky. Eskymáci věřili, že každá žena zná své tělo nejlépe, a tak také sama nejlépe ví, jak přivést na svět dítě. Díky tomuto hlubokému přesvědčení dokázaly inuitské ženy rodit v izolaci a bez vnější pomoci.
Přenos vědomostí mezi generacemi
Eskymácké ženy byly vychovávány v atmosféře důvěry ve vlastní intuici a znalosti. Učily se od svých matek, babiček a ostatních žen v komunitě o těhotenství, porodu poporodní péči. Nešlo jen o slovní předávání informací, ale i o praktické zkušenosti. Tímto způsobem byly generace žen připravovány na roli matky.
Speciální postavení těhotné ženy
V eskymácké kultuře měla těhotná žena vždy zvláštní postavení. Společenství ji vidělo jako nositelku nového života a středobod rodiny. Byla obklopena péčí a láskou, osvobozena od těžkých fyzických prací, které by mohly ohrozit ji nebo její nenarozené dítě.
Podobně jako mnoho jiných kultur i eskymácké komunity měly své pověry a rituály spojené s těhotenstvím. Věřily například, že pokud těhotná žena opustí svůj dům pozadu, mohlo by to mít negativní dopad na porod. Další tradice tvrdila, že častější intimní styk během těhotenství může mít pozitivní vliv na vývoj dítěte v děloze. A pokud těhotná žena začala něco šít nebo vyšívat, měla by tuto práci dokončit před porodem, aby se vyvarovala zdlouhavého a náročného porodu.
Čtěte také
Porodní rituály Eskymáků
Když přišel čas porodu, měla těhotná žena právo na soukromí a místo porodu se odvíjelo od ročního období. Pokud to bylo v létě, mohla mít k dispozici speciální stan, zatímco v zimě se obvykle narodilo dítě v iglú. Otec dítěte měl za úkol postavit takovéto místo pro porod, které bylo vyhrazeno pouze pro tento účel.
Uvnitř porodního stanu či iglú byla podlaha pokryta kůžemi z jelenů karibu, které poskytovaly měkké a teplé místo pro maminku. Během porodu měla žena možnost vybrat si z několika tradičních porodních poloh - v dřepu, na boku se zvednutým pokrčeným kolenem nebo v kleku na polštáři z jelení kůže. Poloha na zádech, kterou praktikuje většina současných rodiček, byla pro většinu eskymáckých žen považována za nepřirozenou.
Místo kočárku kožešinová kapuce
Po úspěšném porodu bylo dítě pečlivě očištěno a zabaleno do hřejivých kožešin. Eskymácká miminka nepotřebovala kočárky, protože je jejich matky nosily v teplých kožešinových kapucích, v nich děti prožily první měsíce svého života. Co se týká kojení, inuitská maminka kojila tak dlouho, dokud nebylo na cestě další dítě.
Jméno dostávalo dítě až několik dní po narození a obvykle bylo vybráno jméno některého z mrtvých příbuzných. Eskymáci totiž věřili, že se jménem získá dítě i vlastnosti jejich předka.
Pro Eskymáky byl příchod nového človíčka na svět velkou událostí, a to bez ohledu na to, zda šlo o chlapečka, nebo holčičku. Problém mohla představovat jen dvojčata. Dvě děti by mnohdy rodina nedokázala uživit, a tak se byla nucena uchýlit ke krutému činu. Jedno z dětí bylo v krajním případě odneseno ven z iglú, kde zemřelo. Jakkoliv se může zdát toto rozhodnutí kruté, šlo o výjimečnou praxi, která měla za cíl zachovat základní fungování rodiny.
Propojení minulosti a současnosti
S nástupem moderní doby a postupnou integrací Eskymáků do větší společnosti došlo ke značným změnám v porodních praktikách. Moderní porodnice a lékařská péče se staly běžnou součástí života mnoha inuitských žen. Nicméně přesto některé z nich stále upřednostňují tradiční metody a hodnoty svých předků. Proto je běžné, že Inuitky rodí doma, avšak s podporou zkušených porodních asistentek.
Čtěte také
Eskymácké porodní praktiky ilustrují fascinující spojení mezi minulostí a současností. I přes rychlé změny a modernizaci, kterými prochází svět, je důležité zachovat tradice, které nás spojují s našimi kořeny. Historie ovlivňuje současné postoje a postupy, a je klíčové si toto uvědomit, abychom mohli respektovat a chápat různé kultury a jejich hodnoty.
Zdroje: porodnice.cz, maminka.cz, nespechej.cz
