Cestovatel Albert Frič byl vášnivým sběratelem kaktusů. Již ve svých patnácti letech komunikoval se světoznámými botaniky, kterým dokázal prezentovat své znalosti a názory na úrovni odborníka. Ale především byl známý svým zájmem o exotické kultury a etnografii. Tyto dvě vášně ho zavedly až do Jižní Ameriky, kde se setkal s indiánem Čerwuišem, jenž mu změnil život.
Osudové přátelství
Setkání s Čerwuišem bylo neplánované a přesto osudové. Frič se vydal do paraguayské divočiny, kde měl další průzkumnou misi. Zde se poprvé setkal se synem náčelníka indiánského kmene Čamakoko. Jejich setkání bylo plné vzájemného zvídavého zájmu, který nakonec přerostl v hluboké přátelství.
Neobvyklá rodinná pouta
Frič nejen studoval indiánské kmeny, ale také s nimi žil a snažil se porozumět jejich způsobu života. Jeho spojení s kmenem Čamakoko bylo natolik hluboké, že se tam dokonce oženil s ženou, která měla jméno Černá kachna. Následkem této lásky se narodila dcera Herminia, jejíž potomci dodnes nosí v sobě stopy tohoto neobvyklého spojení.
Kmen v té době trpěl zvláštní nemocí, která se projevovala krvácením z konečníku, hubnutím a malátností. Fričova vůle pomoci kmenu Čamakoků vedla k tomu, že se rozhodl dopravit jednoho z nemocných indiánů do Evropy, kde by mohl dostat lékařskou péči. Vybrán byl právě Čerwuiš Piošád Mendoza. Oba muži dorazili do Prahy v roce 1908, a to už začal jejich příběh nabírat obrátek.
Čerwuiš v Praze
Představte si mladíka z hluboké paraguayské divočiny, jak se poprvé ocitá v ruchu pražských ulic. Kamenité chodníky, dvoupodlažní budovy, tramvaje a vřava města byly pro něj jako scény z jiného světa. Pro Pražany zase byl Čerwuiš zjev z jiné planety. Jeho exotický vzhled, odlišné zvyky a způsoby byly pro ně něco nevídaného.
A zatímco Pražané byli fascinováni jeho odlišností, Frič se snažil zvládat všechny nepříjemnosti, které Čerwuiš způsoboval svou neznalostní městských mravů. Indián na pražských ulicích vzbuzoval senzaci. Pro něj nebylo nic neobvyklého ptát se lidí na osobní otázky, uctívat strážníky jako kmenové náčelníky nebo zpívat tradiční písně uprostřed náměstí. Někdy se dopouštěl i celkem komických faux pas, třeba když se ptal dam, jestli už měly milence, jindy hraničících se skandálem, jako když si chtěl od vídeňského starosty na banketu vypůjčit jeho starostovský řetěz. „Čerwuiš měl zase jednou nostalgickou náladu, vypůjčil si z mých sbírek kousek indiánského šminku, oblékl se – vlastně svlékl – do svého domorodého kroje a pokryl své pomalované tělo ozdobami z peří. Usedl před otevřená dvířka rozpálených kamen a potichoučku si zpíval své smutné zpěvy,“ popisoval ve svých zápiscích Frič. Cestovatel byl často v rozpacích a přemýšlel, jestli to byl dobrý nápad přivézt Čerwuiše do Prahy.
Přesto všechno indiánský muž mezi Pražany vzbuzoval i obdiv. Čerwuiš s sebou přinesl kousek své kultury, svého světa. Mnozí Pražané se díky němu poprvé seznámili s tradicemi a zvyky indiánských kmenů Jižní Ameriky, a začali mu říkat Červíček.
Záhadná nemoc
A jakou že to nemocí Indián trpěl? K Fričovi velmi často chodily návštěvy a při jedné z nich se u něj objevil ostýchavý mladík, který tvrdil, že studuje parazitologii. Cestovatele požádal, zda by mu neposkytl malý vzorek v podobě stolice, který by podrobil svému zkoumání. Tušil totiž, že by Frič mohl být, vzhledem ke svým cestám, nositelem parazitů. Aby se červů zbavil, vypil Frič silné projímadlo, které rovněž dal i Červíčkovi. A záhada krvácení z konečníku byla vyřešena. Ve stolici indiána se totiž objevilo velké množství parazitů, tzv. měchovci. Tito červi mají na začátku ústní dutiny ostré zuby nebo lišty, kterými se zakusují do střevní stěny a sají krev! Působí tedy jako jakési vnitřní pijavice! Jakmile se přemnoží, člověka silně oslabují a usmrcují.
Návrat domů
Ale stejně jako všechny dobré věci, i tento exotický příběh měl svůj konec. Po několika měsících Frič a Čerwuiš odjeli zpět do Jižní Ameriky. Když pak Červík doma vykládal své zážitky o divočině v pražských ulicích, jeho kmen mu nevěřil. A i když byl z počátku Čerwuiš kvůli tomu označen za lháře, za nějaký čas si získal zpět svou pozici a respekt ve svém kmeni. A Frič? Ten se vrátil domů s novými vzorky, novými příběhy a s hlubším porozuměním kultury a lidí Jižní Ameriky.
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, idnes.cz, vesmir.cz
