V 17. století se ztělesnění atraktivity výrazně lišilo od dnešních měřítek. Jedním z nejvýraznějších znaků atraktivní ženy v této době byl odstín její pleti. Bledá pleť nebyla jen ideálem krásy; symbolizovala bohatství a život v přepychu, na hony vzdálený namáhavé práci venku. Díky této asociaci byla opálená pleť, svědčící o rolnickém životě, velmi nežádoucí. Šlechta se snažila udržet si bledou pleť, používala masky a slunečníky, aby se chránila před slunečními paprsky. Extrémnost posedlosti bledostí byla patrná u postav, jako byl bratr Ludvíka XIV., který se vyhýbal jízdě na koni, aby se vyhnul slunci.
Oblý ideál se světlým obličejem
U žen se barokní ideál přikláněl k mírně kypré postavě. Za krásný byl považován světlý, kulatý nebo oválný obličej s vysokým čelem a lehkou dvojitou bradou. K půvabu přispívaly i takové rysy obličeje, jako jsou dolíčky na tvářích nebo bradě. Žádoucí byly velké, výrazné oči v tmavých nebo jasně modrých odstínech spolu s malými kulatými ústy, nejlépe s plnějším spodním rtem. Zubní hygiena byla výzvou, bělejší a dobře tvarované zuby však byly součástí ideálu krásy.
Blond vlasy, kudrnaté a smyslné
V módě byly blond nebo světle hnědé vlasy, zejména v loknách. Štíhlý pas v kontrastu s oblými boky a mírným bříškem ztělesňoval ideální ženské tvary. U ňader se dávala přednost střední velikosti. Historické osobnosti jako milenka krále Ludvíka XIV. madame de Montespan byly ukázkovým příkladem těchto standardů.
Viditelnost modrých žilek, zejména na zápěstí, umocněná bledou pletí, byla považována za znak krásy. V kurzu byla štíhlá, elegantní zápěstí a ruce bez jakýchkoli známek manuální práce. Stejně tak byly idealizovány drobné nohy.
Mužské svaly
Co se týká mužů, za přitažlivou byla považovaná vypracovaná, ale ne příliš svalnatá postava. Lehké břicho bylo někdy vnímáno jako symbol bohatství a možnosti dopřát si hojnost jídla. Vlasy byly preferovány tmavé, dlouhé a mírně kudrnaté. Na rozdíl od žen se rysy mužského obličeje nedržely přísného standardu, jak je vidět na rozdílném vzhledu obdivovaných osobností, jako byl Ludvík XIV. nebo hrabě de Guiche.
Pohled na smyslné ideály 17. století
"Venušina škola", příručka ze 17. století, poskytuje detailní náhled na tehdejší ideály krásy a etikety. Průvodce krásou a chováním z té doby klade důraz na ideál mladé, zaoblené ženy s plnými, pevnými prsy. Podtrhuje důležitost grácie a smyslnosti v tanci a zpěvu. V příručce se dále rozvíjí popis ideálních tělesných rysů, kde se zdůrazňuje představa ženského těla, které je silné, avšak zároveň jemné a hladké na dotek, představující útočiště a pohodu pro její milence.
Standardy krásy barokní éry představují fascinující kontrast k současným ideálům. Historické preference, hluboce zakořeněné ve společenských strukturách a kulturních normách, nabízejí pohled na vnímání atraktivity v minulosti a na vývoj standardů krásy v čase.
Zdroje: odmaturuj.cz, partylike1660.com, idnes.cz
