Živá krajina života a smrti
Hřbitov Manila North, založený před více než sto lety v roce 1904, je svědectvím historie a místem posledního odpočinku téměř milionu lidí. Tato rozlehlá nekropole se rozkládá na ploše 540 000 metrů čtverečních a je na ni úžasný pohled. Řady hrobů, které jsou zdánlivě naskládané jeden na druhém, vytvářejí pochmurný, ale zároveň úctu vzbuzující obraz. Co však tento hřbitov skutečně odlišuje, jsou jeho živí obyvatelé.
Severní hřbitov v Manile se totiž stal domovem asi šesti tisíc obyvatel. Jejich počet se ale mění a podle průvodců může na hřbitově žít dokonce až 15 tisíc lidí. Okolnosti, které je sem přivedly, jsou složité a mají kořeny v problémech, kterým čelí mnoho Filipínců. Jde zejména o chudobu. Po zavírací době se na hřbitov stahuje nejhorší spodina. Hřbitov je tak plný zlodějů, vrahů, překupníků či drogových dealerů.
Město uprostřed hřbitova
Manila se svým příslibem lepších příležitostí přilákala nespočet migrantů z venkovských oblastí, kteří hledali lepší budoucnost. Drsná realita městského života však jejich sny často utopila. Mnozí se ocitli v pasti chudoby a nemohli si dovolit odpovídající bydlení. Ve svém boji o přežití našli útěchu v posvátných prostorách mezi mrtvými. Tato situace dala základ vzniku města uprostřed hřbitova.
Lidé spí všude, kde mohou - ve hrobech i na náhrobcích. Hřbitov je doslova posetý provizorními přístřešky postavenými z nejrůznějších materiálů. Základní vybavení, jako je čistá voda a elektřina, je nedostatkovým zbožím, což nutí obyvatele uchýlit se ke kreativním řešením každodenních potřeb. Rodiny se nelegálně připojují k městské elektrické síti a riskují kvůli tomu své životy. Zdroje vody jsou omezené, pouze několik studní slouží celé komunitě.
I když se někomu může zdát, že toto jedinečné životní uspořádání je nepochopitelné, život na hřbitově se řídí svým vlastním rytmem. Obyvatelé si uprostřed hrobek a mauzoleí vytvořili zdání normálního života. Někteří pracují jako správci a udržují hroby. Jiní si na hřbitově zřídili malé podniky a nabízejí komunitě zboží a služby. Obchody, bary a stánky s občerstvením lemují úzké cesty a nabízejí pocit normálnosti uprostřed okolních náhrobků. Vůně pouličního jídla se mísí s vůní kadidla a vytváří atmosféru, která je strašidelná i podmanivá zároveň.
Složitosti existence na hřbitově
Život na Severním hřbitově v Manile však není bez problémů. Vysoká hustota hrobů často ztěžuje pohřebním průvodům cestu k cíli a nutí truchlící nosit rakve na ramenou a proplouvat labyrintem uliček. Vláda se pokoušela komunitu opakovaně přestěhovat, ale realita chudoby a neexistence životaschopných alternativ přiměla obyvatele zůstat a držet se svého jediného útočiště.
Každý návštěvník hřbitova je konfrontován s drsnou realitou chudoby. Je to zcela jiný svět. Ale je až neuvěřitelné, jak vynalézaví jeho obyvatelé jsou. A to vše jen proto, že chtějí normálně žít.
Zdroje: albertomaretti.com, insideover.com, theguardian.com
