Zlaté vězení šlechty
Strategická poloha hradu na dominantním kopci sloužila dvojímu účelu – chránila důležitou obchodní cestu a chránila zemi před ambicemi sousedních šlechtických rodů. Pokyny Přemysla Otakara II. byly jasné a stavitelé jeho vizi realizovali s precizností, která by uspokojila touhu každého panovníka po opevnění a kráse. Odkaz hradu však není pouze válečný a obranný. Po Přemyslově smrti se stal pozlaceným vězením pro mladého Václava a jeho matku, ovdovělou královnu Kunhutu.
Opěrný bod katolické víry
Historický význam Bezdězu časem jen rostl. Později, během vřavy husitských válek, se Bezděz stal oporou katolické církve v severních Čechách. Jeho opevněná náruč chránila církevní i světské poklady a byla považována za nedobytnou až do 17. století, kdy hrad padl do rukou dobyvatelů a byl zničen požárem. Osud sídla se zdál být nejistý, dokud se nedostal do vlastnictví Albrechta z Valdštejna, známého vojevůdce a politika. Ten uvažoval o přestavbě hradu na barokní pevnost, ale nakonec od myšlenky upustil. Místo toho pevnost po většinu 19. století chátrala.
Bezděz jako múza umění
Navzdory svému zchátralému stavu hrad Bezděz nepřestal vzbuzovat představivost romantické éry a sloužil jako múza básníkům, umělcům a snílkům. Rozpadající se zdi a větrem ošlehané věže vyvolávaly pocit melancholické krásy a inspirovaly nespočet příběhů a legend. Vlastnictví se střídalo jako prchavý stín, až nakonec po turbulencích druhé světové války spočinul Bezděz v rukou státní památkové péče, která zajistila jeho zachování pro budoucí generace.
Hrad jako studnice legend
Hrad je studnicí legend, které po staletí podněcují fantazii. Jedna z nich vypráví o vzniku kopce, na kterém hrad stojí.
Ve stínu starobylého lesa, za časů, kdy svět byl ještě plný kouzel, soutěžil mlynář se lstivým čertem, kdo z nich vytvoří větší kopec. Mlynář, vybavený zástěrou prošitou kouzelnými nitěmi, házel do vzduchu hlínu a kamení, a jeho kopec rostl obří rychlostí. Čertovi, přestože využíval všechnu svou démonickou sílu, nosil na svých širokých ramenou obrovské kameny a v náručí táhl masu hlíny, rostl kopec podstatně pomaleji.
Každý kus země, který mlynář vyklopil ze své zástěry, zdál se mnohonásobně větší než ten, který čert mohl vynést svýma rukama. Zatímco se mlynářova hromada pyšnila výškou a majestátem, čert dokázal vytvořit jen skromnou pahorkatinu. Soutěž, plná nadpřirozené vynalézavosti a lidské odhodlanosti, dala podle legendy vzniknout místu, na kterém dnes stojí hrad Bezděz.
Další známá pověst se týká záhadné podzemní chodby, o níž se proslýchá, že se táhne od Bezdězu až do Bělé. Chodba, ač nebyla nikdy oficiálně objevena, je vryta do místních bájí a je často spojována s nevysvětlitelnými jevy. Na hradě Bezděz, za vlády Albrechta z Valdštejna, byl zřízen klášter, jehož srdcem byla replika sochy Panny Marie z Montserratu, jíž byly připisovány zázračné schopnosti. Poutníci sem proudili, aby uctívali sochu a přinášeli vzácné dary. Když však propukla třicetiletá válka, švédské vojsko hrad i klášter dobylo a část pokladů odneslo. Přesto se dodnes šušká, že část bohatství zůstala skryta někde v útrobách Bezdězu. Několik statečných se vydalo poklad hledat, ale nikdy nikdo nic nenašel. Mnozí však sdíleli příběhy o zlověstných zvucích a setkáních s démony hlídajícími prokleté bohatství. Pokud je pravdivé, co vypráví tato legenda, může se jednat o nejdelší podzemní chodbu v Čechách.
Zdroje: nasregion.cz, hrad-bezdez.cz, kudyznudy.cz
Sledujte nás v Google Zprávách